Cirkusy a ZTP

Navštěvujeme cirkusy

relativně často. Do některých se cíleně vracíme několikrát ročně. Protože se nám tam líbí a dobíjí nám energii, kterou v průběhu roku rapidně ztrácíme. Do jiných zajdeme jednou a když se pak vyskytnou někde v našem okolí, zajdeme rádi znovu. No a pak jsou dva, kde jsme byli jednou a už tak nějak nemáme potřebu tam jít znovu. Když to tak v hlavě srovnávám, dost o našem pocitu z představení rozhoduje i samotný příchod do cirkusu.

Syn má průkaz ZTP/P. S tímto průkazem se pojí mnoho výhod. Od možnosti parkovat a zajíždět i tam, kam jiní mohou pouze pod tučnou pokutou, přes využití rychlopokladen i s plným košíkem až k mnohým slevám či vstupům zdarma. Některé výhody jsou garantovány státem. Třeba nemusíme mít dálniční známku, pokud někam vezeme mladýho. Sleva na vstupném ale garantována není. Je to jistý bonus organizace, dobrovolná vstřícnost k lidem s handicapem.

Už jsem kdesi psala, že se někdy na slevu zeptám a někdy ne. Rozhoduje o tom jednak výše vstupného a pak také další okolnosti. Asi včetně aktuální nálady. Do cirkusů jsem začala chodit v době kovidové. A tak jsem se většinou neptala. Pokud mi už na pokladně nepřišlo vstupné nějak moc vysoké.

A co vše jsem s placením vstupného pro syna zažila? První srážka s realitou byla tam, kde jsem slevu nechtěla. Řekla jsem si o jednu dospělou a dvě dětské vstupenky, nic jiného. Paní pokladní na mě koukla, pak koukla na mladýho a hned se ptala, jestli tu jednu dětskou chci pro něj. Když jsem jí to potvrdila, rázně mi oznámila, že to v žádném případě, že vozíčkáři u nich neplatí a on sice není na vozíku, ale pro ně jakoby je. Komunikace byla tak rázná, že jsem si netroufla se ani nadechnout k protestu a slevu přijala. 

O rok později jsem se jinde na slevu zeptala. Vstupné mi na tak malý cirkus přišlo hodně vysoké a ten den jsme byli i v ZOO a utratila jsem už celkem hodně peněz. Pán na pokladně se na mne nepříjemně obořil, co bych jako všechno chtěla a kam by s takovýma slevama došli. No, nebýt toho, že mladej už se viděl uvnitř, odešla bych. Ne proto, že slevu nedají. Ale pro ten ponižující přístup k návštěvníkovi. Proboha, jen jsem se zeptala! 

Další zkušenost byla zajímavá, informaci o tom, že sleva na vstupném pro ZTP není možná jsem našla už na webových stránkách. No, aspoň jsem si ušetřila ten trapas, že. Takže jsem se neptala a zaplatila normálně.

Po těchto zkušenostech jsem se v jednom malém cirkuse na vesnici celkem bála zeptat. Ale nakonec jsem to zkusila. A také litovala. Ale z jiného důvodu. Pán se mi začal velmi omlouvat, že jsou malý cirkus a snaží se ceny držet na minimu a že si bohužel takovouto slevu nemohou dovolit. Se vším, co řekl, jsem souhlasila. A měla potřebu mu vysvětlit, že to není jejich povinnost, že jsem se jen zeptala. Kdyby náhodou... Ale že vstupné opravdu nemají tak vysoké, abychom si ho nemohli dovolit zaplatit. Do tohoto cirkusu jsme se mimochodem o pár měsíců později vrátili. Byl to velmi příjemný zážitek.

Poslední návštěva proběhla nedávno. Věděla jsem, že cirkus by měl mít opravdu dobrý program. Ale ještě jsme zde nebyli. Slevu jsem opět nechtěla. Malý cirkus, malá kapacita. A vstupné také malé. Jen jsem se zeptala na věkovou hranici dětského vstupného. A protože mladej už přesáhl, řekla jsem si o dvě dospělé (přitom jsem se ho snažila chytit, protože už mi vesele pochodoval do šapitó😁). Paní na mě koukla takovým zvláštním pohledem. Bylo v tom něco jako: "Jste padlá na hlavu?" Ale nahlas jen s úsměvem sdělila, že to určitě ne a že rozhodně dostane dětskou vstupenku. Rozdíl v ceně nebyl zas nějak závratně vysoký. Ale pro mne to bylo signálem, že tu nejde jen o mou peněženku, ale hlavně o to, že si s mladým máme užít pěkný den. A hlavně, že jsme zde vítáni.

Co říct závěrem? Zajímavé je, že do těch dvou cirkusů, které jasně otázky na slevy pro handicapované obtěžují, se už podruhé nevydáme. Atmosféra v těchto cirkusech totiž zcela odpovídala jejich postoji. Celou dobu jsem cítila, že nejsem důležitá já, ale hlavně moje peněženka. Vstupné jsem v obou případech před návštěvou považovala za hodně vysoké. Po návštěvě za předražené. Program vůbec neodpovídal ceně. V občerstvení jsem se cítila jako osel, co si neumí rychle vybrat a zaplatit. No, neumím. Mám totiž nemluvící dítě s handicapem a mnohými dietními omezeními. Takže už tam nejdu. Tečka.

Za ty ostatní cirkusy bych klidně zaplatila i více. Program je na mnohem vyšší úrovni, lidé vstřícní a chápající. Nic mi nenutili, cítila jsem se tam se synem vítána. Jakoby i oni měli radost, že ten kluk je šťastný. A o tom by přece cirkusy měly být především. O radosti a příjemném prožitku.