Setkání
na které se nezapomíná vás nepotká denně. Často měsíce i roky nenarazíte na někoho, kdo by vás překvapil natolik, že si tento zážitek živě vybavujete ještě po velmi dlouhé době. Jedno takové setkání se mi poštěstilo zažít v září loňského roku a vzpomínky na něj mi zůstanou v paměti navždy. Setkání s tímto člověkem se totiž, bohužel, už nebude opakovat. Bylo to setkání s Principálem Jaromírem Joo.
O tom, že se cirkus Jo-Joo blíží k nám jsem věděla dopředu. Je to totiž jeden z cirkusů, který tiše podporuje handicapované. A tak jsme i od tohoto cirkusu měli pozvání na představení zdarma. Měla jsem však možnost pobýt v cirkusu i mimo toto představení a pan principál nám věnoval notný kus svého odpoledne. Na toto setkání jsem se vydala se smíšenými pocity. Jaký je vlastně ten extravagantně vyhlížející blázen, co strká hlavu tygrovi do tlamy?
Byla jsem opravdu překvapená. Přivítal nás usměvavý a velmi pozitivně laděný člověk. Sálal z něj zvláštní vnitřní klid a vyrovnanost. I k našim dětem se choval přirozeně a tak si ho okamžitě oblíbily. Překvapoval mne i během rozhovoru. Svým neuvěřitelným rozhledem, sečtělostí a úvahami, za které by se nestyděl kdekterý filosof. Uvnitř té výstřední slupky se ukrývala moudrá osobnost se srdcem na pravém místě.
Tento muž ležel svými činy mnohým rádoby ochráncům zvířat v žaludku. Jeho práci se zvířaty neporozuměli, nedokázali pochopit, jak moc velká důvěra panuje mezi ním a jeho šelmami. Během onoho setkání jsem slyšela mnoho zajímavých příběhů z jeho života. Ty, co se týkaly zvířat, byly vždy vyprávěny tónem, který byl plný lásky a obdivu. Na jeho zvířatech mu opravdu velmi záleželo. Málokterý z těch ochránců ví, že měl ve své péči i zvířata, která neodchoval, ale převzal z neodborné péče někoho jiného. Málokdo ví, že tato zvířata byla handicapovaná, nevystupovala a žila u pana Jaromíra a jeho cirkusu spokojeně. Dostává se jim lásky, maximální péče a respektu. Pan Jaromír nepočítal, kolik ho tato péče stojí úsilí a peněz. Pro něj to bylo zvíře, které si zasloužilo důstojný život a on mu ho rád poskytl.
Byl to člověk, který o svých dobročinných činech mluvil s neuvěřitelnou skromností a považoval je za samozřejmé. Podporoval nejen handicapované, ale i například rodiny zesnulých hasičů a policistů. I v době, která pro jeho cirkus nebyla finančně jednoduchá, nabízel rodinám členů Integrovaného záchranného systému výraznou slevu na vstupném. Proč? Protože to přece je samozřejmé, zaslouží si to... Nehleděl na svoje vlastní omezené příjmy, měl potřebu vyjádřit podporu jiným. Tyto činy mluví za vše. Ukazují, že odešel principál s velkým P.
Je lockdown, pohyb osob je omezený. Covid19, který se Jaromírovi Joo stal osudným, nabývá na síle. Věřím, že za normálních okolností by se s panem Joo přišlo osobně rozloučit neskutečné množství lidí. Tak, jak si to zaslouží. Spousta z nás ale nemůže. A tak alespoň v pátek 5.3.2021 tiše zapálím svíčku a věnuji vzpomínku člověku, který se mi navždy vryl do paměti svou přirozenou lidskostí a životní filosofií plnou respektu a péče.
Requiescat in pace.
Komentáře
Okomentovat