Není cirkus jako cirkus

Kultura je na dohled


Situace kolem Covidu se pomalinku zlepšuje. Spousta aktivit byla ještě nedávno v nedohlednu. Teď se ale zdá, že jsou některé aktivity na obzoru a spousta z nás je také netrpělivě vyhlíží. Kultura se otevírá a první cirkus již oznámil termín a místo své první štace.

V souvislosti s možným otevřením čehokoliv už přemýšlím, kam vyrazit. Máme v hlavách hned několik zážitků, které už jsou dávné a byly pro nás natolik pozitivní, že si je hodláme zopakovat. A pak jsou zážitky, které už opakovat nechceme. Ne vše totiž stojí za zopakování. Cirkusy nevyjímaje. Tak jako existují dobrá a špatná divadla, existují i dobré a špatné cirkusy. A je potřeba to rozlišit.

Hlavním kritériem člověka je jeho osobní vkus. O tom už jsem jednou psala. Každý dáváme přednost jinému žánru hudby a stejně tak vybíráme jinou formu divadel nebo cirkusů. 

V případě tradičních cirkusů ale nejde jen o lidi. Cirkusy se starají o zvířata a tady je potřeba se dobře rozhodnout, který chov chci a který nechci podpořit. My se rozhodně chceme podívat do více cirkusů. Ale chceme také vědět, že zvířata, která tam můžeme obdivovat, jsou chována v dobrých podmínkách a celkově prožívají spokojený a plnohodnotný život.

Zanedlouho to bude rok, co jsem se začala zajímat o cirkusy, chov zvířat a pojmy jako welfare nebo enrichment. Nemyslím si, že problematice plně rozumím, ale spoustu věcí jsem pochopila. A tak jsem si říkala, že by nebylo špatné si to nějak shrnout. Aby člověk poznal, jestli je to pro zvířata v pohodě.

Cirkusy se v obraně proti mnohým dezinformacím postavili k problematice čelem a pod heslem "Nic neskrýváme" mnohé z nich otevřely svá zázemí veřejnosti. Podle mého názoru je to jeden z hlavních ukazatelů dobrého chovu. Cirkus, který vás pustí podívat se na zvířátka pouze během představení a jinou možnost nepřipouští, nebudí moc důvěru. A i my jsme si bohužel ověřili, že takový cirkus dost možná ví proč to dělá a rozhodně to není dobře. Chcete-li tedy navštívit cirkus, kde dbají na welfare svých zvířat, běžte se kouknout do zázemí někdy v průběhu dne. Není-li vám to umožněno, zpozorněte. A pokud se přece jen rozhodnete na představení zajít, mějte smysly v pohotovosti.

Při představení se dá poznat hodně. Nemusíte být vyloženě psycholog, abyste viděli pár základních věcí.


Pokud se během představení člověk ke zvířatům klidně otočí zády, pak si je zřejmě jistý, že ho nenapadnou. A dá se tedy předpokládat, že jejich vztah je založený na důvěře. Za vrchol ukázky vzájemného vztahu pak považuji situace, kdy se "něco nepovede". Osobně tyto situace miluju. Však už mne znáte, jsem tak trochu záškodník 😇. 

Třeba i při online tréninku lvů jich bylo několik. Pokud v těchto situacích zaznamenáte u člověka spíše vztek než klid a potřebu zvíře motivovat a povzbudit, měla by zablikat varovná kontrolka. Máte-li možnost vidět, že si zvíře s hravostí sobě vlastní udělá z člověka doslova dobrý den, pak jste viděli spokojené a psychicky nezlomené zvíře. A že jsou zvířátka, která to dělají ráda a celkem pravidelně 😁. Jestliže člověk reaguje s úsměvem a zvíře ještě navíc podrbe za uchem, bude to zřejmě zvířátkomil. Takový člověk zvíře vnímá v podstatě jako své dítě a vy jste tedy v dobrém cirkuse.

Jsou lidé, kteří při představení vyžadují dokonalost. Já mezi ně nepatřím a zejména u vystoupení s dětmi a se zvířaty ráda vidím, že něco není vyloženě nadrilováno. Ani já sama neuplatňuji při tréninku dětí dril. Protože to se pak z činnosti stane povinnost a ne zábava. A to mě nebaví. A ty děti taky ne. Proto během vystoupení ráda vidím hravost a radost. To, jakým způsobem spolu při představení zvířata a lidé komunikují, vám také hodně napoví. Viděla jsem představení, kde se člověk ani jednou nesnažil ke zvířeti přiblížit a ani jedno z nich nepohladil. Tak tam se mi fakt nelíbilo a tento cirkus podporovat nebudu.

O přestávkách se pak většinou máte možnost jít podívat do zvěřince. Zřejmě tam bude pečlivě uklizeno a u zvířat budou lidé, kterých se i můžete na cokoliv zeptat. V dobrém cirkuse se tak dozvíte nejen jméno zvířete, ale i jeho výraznou vlastnost nebo způsob pohlazení, který má rádo. 

Zvířata budou povětšinou volně ve výběhu. Někdy je můžete vidět v návěsu. Ne vždy ale mají zavřená vrátka, takže než budete soudit, podívejte se pečlivě. Nebo se zeptejte. Možná, že tam vlezla dobrovolně, aby si dopřála trochu klidu a ty vrátka za sebou zavřela. Jednu medvědici to uvidíte dělat poměrně často. Jindy vám může přijít, že jsou lvi nervózně přešlapující. Aktivisté to rádi přisuzují psychické nepohodě. Pak si vzpomeňte na slova profesora Teda Frienda a přemýšlejte, zda to nemůže být projev pozitivního očekávání. Možná už se nemohou dočkat, až přijde řada na jejich vystoupení. Jak mi napsala Marthe Kiley-Worthington: nezapomínejte, že zvířata nejsou hloupá. Poznají, kdy je čas jejich příchodu do manéže. Velké kočkovité šelmy to mají úplně jednoduché, s největší pravděpodobností je uvidíte hned na počátku představení. Nebo po přestávce. Také hned. Přestávku neomylně poznají, nahrne se jim před výběh takové množství lidí, že je nejde přehlédnout. A navíc... stavění klece v manéži je pro ně celkem jasný signál. Těsně před vystoupením tedy přecházení po návěsu není problém. Stejně tak jako v průběhu dne třeba před krmením.


Pokud vidíte jen malinkaté ustájení, zavřené klece a nikde žádný volně přístupný výběh, jste ve špatném cirkusu. Klidně se poptejte, kde se poníci přes den pasou a kde se tygr koupe. Třeba dostanete přijatelnou odpověď. I když tomu moc nevěřím. V dobrém cirkuse jsou výběhy v podstatě většina obsazené plochy a opravdu jsou nepřehlédnutelné. Absence výběhů není přípustná a teď by byl váš čas na rychlou akci. Telefonní čísla na krajské veterinární správy jsou zde. Doufám, že je nikdy nebudete potřebovat, ale je lepší vědět dopředu, co mám dělat. Cirkus, který nepostaví svým zvířatům výběh je opravdu špatný cirkus, bez ohledu na kvalitu jejich artistů. A takový s klidným svědomím nahlaste. 

Přeji vám všem, abyste navštívili jen dobré cirkusy a odnesli si z jejich představení spoustu krásných zážitků, které zastíní šedost posledních měsíců. Užívejte si sluníčka a těším se na viděnou v některém z našich dobrých cirkusů. Zanedlouho vyráží a my určitě brzy vyjedeme za nimi 😍.




Komentáře

  1. Skvěle napsáno-Tarka za tu poměrně krátkou dobu kdy se začala zajímat o to jak se v cirkusech se zvířaty zachází naprosto "vnikla" do všeho co se týče jejich výcviku i jejich života "v zajetí" -tedy tak to nazývají protivníci cirkusů.Její články jsou vždy velmi zajímavé a krásně se čtou a těším se na další .....

    OdpovědětVymazat
  2. Mockrát děkuji za krásný komentář. Myslím, že pořád mám ještě co studovat a objevovat. Chce to jen nezavírat oči a přemýšlet nad tím, co vidím. Před rokem jsem v Cirkuse Humberto viděla vitalitu zvířat, jakou jsem dosud nepoznala. Chtěla jsem vědět, v čem se skrývá tajemství jejich vitality a očividné spokojenosti. Základní odpovědi jsem našla. A proto stojím na straně dobrých cirkusů. Ta zvířátka za to stojí. I když mají omezený prostor, tak prožívají plnohodnotný život a žijí evidentně spokojeně. Určitě lépe jak mnohý osamocený pejsek, co 10 hodin denně čeká, až se za ním jeho chovatel vrátí domů z práce.

    OdpovědětVymazat
  3. Píšu teprve první komentář, ale tento blog čtu už dávno a moc se mi líbí... Tarka je skvělá autorka, která mě vždy zaujme jakýmkoli tématem, ale cirkus se zvířaty, to je moje srdeční záležitost a věřím, že i její, jinak by o tom všem nedokázala psát tak krásně, mile a zajímavě... A já moc děkuji! Jarmila Lea

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jarmilko, moc děkuji za milá slova. A ano, cirkusy se zřejmě staly mou srdeční záležitostí. Psaní mi jde přímo od srdce, píšu je to, co právě cítím a prožívám. Jinak to asi ani neumím. Stále je blog takovou mou malou psychoterapií a psaní mi pomáhá si vše v hlavě rovnat. A hnací silou jsou i mé děti. Před rokem by mne něco takového ani ve snu nenapadlo, ale vidět, jak moc jim cirkusy pomáhají, je nesmírně povzbuzující 💕

      Vymazat

Okomentovat