Rok v krizi
Ještě si stále matně vybavuji, jak před rokem zavřeli školy. Jak jsem přišla z práce a mladší syn mi přiskákal radostně vstříc s tím, že je zavřená škola. No, dnes už by radostně skákal do té školy. Snad se už brzy dočká.
Rok v krizi nám ukázal schopnosti naší vlády. Z mého pohledu to nevypadá dobře. Ostatně, nejen z mého, kontrola již proběhla. Vláda většinu lidí hodila přes palubu a nechala je plavat. A aby toho nebylo málo, tak je sem tam popotáhla za lano směrem od břehu. Vydechnout jsme mohli jen v létě, byl to ale takový malý ostrůvek. Lidé tak statečně plavou dál, ale síly nejsou nekonečné.
Píšu tu o lidech. Ale daleko lhostejněji se vedení našeho státu zachovalo ke zvířatům. Lidem, kteří je chovají a na tento chov vydělávají tím, že umožňují veřejnosti tato zvířata poznat, případně i pohladit či být s nimi jinak v kontaktu, doslova zakázala provozovat jejich výdělečnou činnost.
Logičnost uzavření venkovních prostor zoologických zahrad plně nechápu. Obzvláště v zimě se tam běžně lidé moc nehrnou. Před nějakým časem jsme si vyšli do ZOO v prosinci. Za celý den jsme potkali 10 (!) lidí. Šlo se jim krásně vyhnout. Pochybuji, že by to nešlo i teď. Obzvláště kdyby provozovatel hlídal aktuální počet návštěvníků.
Nějakou částečnou kompenzaci ale velké zoologické zahrady mají, od samého začátku také vybírají peníze na provoz od veřejnosti - většinou můžete nějaké zvíře tzv. pozvat na oběd. Už dávno je také ve většině zoologických zahrad možnost adoptovat si zvířátko. Co se dotací a kompenzace ztrát týká, jsou na tom nejlépe. Co vím, tak cirkusy ani malé soukromé zoologické zahrady kompenzaci za nucené přerušení výdělečné činnosti nedostaly. Ptala jsem se Ministerstva životního prostředí i na záchranné stanice. Dostalo se mi odpovědi, že ty běžně nemívají příjmy ze vstupného. Omyl jako hrom. Taková záchranná stanice dravců zcela běžně dělá pro školy ukázky s dravci. Je to záslužná výchovně vzdělávací činnost. Prostřednictvím zážitkové pedagogiky tak mají děti možnost nejen poznat jednotlivé dravce, ale i zjistit, co mají dělat, když nějaké takové zraněné zvíře najdou. Za tyto akce školy platí a výtěžek jde, světe div se, na krmení a veterinární péči. Školy jsou zavřené a i když je občas otevřou, tak hromadné akce a vpuštění cizích osob mezi žáky prostě a jednoduše nehrozí. Asi na MŽP netuší, jak jim lidé zachraňující zvířata dokážou tato zvířata uživit.
Krize už trvá extrémně dlouho a i dobří hospodáři sahají na dno svých úspor. V poslední době se na sociálních sítích rojí informace o krizi v chovu jako houby po dešti. Zaujala mne ale rétorika jednotlivých chovatelů.
Jednotlivé organizace většinou informují o tom, že situace začíná být velmi tíživá a prosí o pomoc s tím, že zvířata jsou na prvním místě a nepřestávají za ně bojovat. Malé zoo, po vzoru těch velkých, rozjíždí projekty pozvání konkrétního zvířete na oběd. Menší chovatelé nabízí vouchery s roční platností či zveřejňují čísla účtů s prosbou o pomoc. Webové stránky, sociální sítě, občas i nějaký ten novinový článek. To vše jsou cesty, jak informovat veřejnost, že už dochází rezervy na chov zvířat. Podle následných reakcí je vidět, že veřejnosti není osud zvířat lhostejný a tyto prosby vyslyší.
Narazila jsem však i na prohlášení, které mi zježilo všechny chlupy na těle. Prohlášení, které až hraničí s citovým vydíráním. Server Novinky zveřejnil článek s hrozivým titulkem: "Šéf ZOO Dvůr Králové: V krajním případě budeme muset začít utrácet zvířata." Tady je potřeba podotknout, že Přemysl Rabas následně uvedl, že v jeho zařízení se tímto směrem nikdy neuvažovalo a titulek byl redakcí velmi posunut. Nicméně něco v tomto smyslu z úst vypustil. Každopádně to vyvolalo obrovskou vlnu zájmu o zvířata v pandemii a také vlnu solidarity.
Solidarita byla již dlouho cítit také na stránkách cirkusů. Zájem o online tréninky a neustálé žádosti o uveřejnění čísla účtu toho byly dokladem. Cirkus Jo-Joo třeba zřídil sbírku přes Donio. Má jednu výhodu, příjemce nemusí přesně znát odesílatele podpory.
Fanoušci cirkusu Humberto ale nadále jen breptali. Případně hledali cestu, jak embargo na přijímání finančních prostředků obejít. Češi jsou obecně známí svou vynalézavostí, fanoušci cirkusu nejsou výjimkou. Ředitel cirkusu to vše označil za nátlak fanoušků 😁 Ne pane řediteli, to nebyl nátlak. Ten by vypadal úplně jinak. Myslím, že to bylo jen vyjádření podpory a vůle pomoci zvířatům a jejich dobře se starajícím majitelům. Velmi vytrvalé vyjadřování podpory. Trpělivost ale růže přináší. V tomto případě tedy spíše číslo účtu než růže. A tak se v řadách fanoušků zvedla optimistická nálada, že mohou také přispět. Za mne získává zlatého bludišťáka tento komentář:
Každopádně i já jsem si řekla "No konečně" a i tomuto cirkusu něco málo poslala. Není to první organizace, které jsem za poslední rok na péči o zvířata přispěla. Dělám to jen u těch, které znám a vím, že welfare je na prvním místě. Proto jsem tyto dva cirkusy ráda podpořila. A klidně to udělám zase, když naši politici umí jen zakazovat činnost, která je zvířatům prospěšná. A navíc se ani nezajímat o to, jak je člověk bez pořádných příjmů uživí.
Víří mi hlavou myšlenky. Porovnávám podstatu věci. V prvním případě bylo dost silně zahráno na city veřejnosti a ta s vědomím ohrožení zvířat přispěla. Přispěla na dobrou věc, o tom žádná. Občané tu sice suplují stát, ale ta zvířata za nic nemohou. Ostatně, spousta lidí na apely zoologických zahrad reagovala po celou dobu jejich uzavření. Cirkusy se dlouho s otevřením se příspěvkům veřejnosti bránily. Jeden doslova zuby nehty. Teď vidí, co lidé opravdu chtějí. Aniž by hráli na city a mluvili o zhoršeném welfare, zbavování se či dokonce utrácení zvířat. Aniž by dávno veřejně přiznali, nakolik je jejich vlastní finanční situace vážná. Lidé je prostě chtějí podpořit. Uvědomují si, kolik je za chovem jejich zvířat lásky, práce a finančních nákladů. Oceňují jejich práci a chtějí je tu mít i v budoucnosti. I za cenu zapeklitého vymýšlení cesty této pomoci. Tímto děkuji za možnost přispět bez zbytečného vymýšlení oklik a těším se na setkání někde na štaci.
P.S. Dopředu jsem hlásila, že to poděkování výše není třeba. Přesto si dali tu práci a našli na svém účtu moji platbu. Tak hlásím, že syn přikázal lvíče vytisknout a je na zdi. Na čestném místě. Syn mu uvolnil místo odstraněním jeho vlastního obrázku, na němž před rokem pracoval více než týden. Má z toho obrovskou radost. A o tom to je 😉
Komentáře
Okomentovat