Boj s cirkusy

Tarka: Jsem hlavně máma dvou kluků, z nichž jeden si na svět přibral trochu jinakosti. Právě díky němu ale mám možnost nevšedních zážitků a setkání. A jedno takové setkání mne donutilo se dále zajímat, vzdělávat a diskutovat. Vítejte na blogu, který vznikl po setkání s cirkusovými zvířaty.

Navštívit profil

Oblíbené

Solidarita

Rok v krizi Ještě si stále matně vybavuji, jak před rokem zavřeli školy. Jak jsem přišla z práce a mladší syn mi přiskákal radostně vstříc s tím, že je zavřená škola. No, dnes už by radostně skákal do té školy. Snad se už brzy dočká. Rok v krizi nám ukázal schopnosti naší vlády. Z mého pohledu to nevypadá dobře. Ostatně, nejen z mého, kontrola již proběhla. Vláda většinu lidí hodila přes palubu a nechala je plavat. A aby toho nebylo málo, tak je sem tam popotáhla za lano směrem od břehu. Vydechnout jsme mohli jen v létě, byl to ale takový malý ostrůvek. Lidé tak statečně plavou dál, ale síly nejsou nekonečné. Píšu tu o lidech. Ale daleko lhostejněji se vedení našeho státu zachovalo ke zvířatům. Lidem, kteří je chovají a na tento chov vydělávají tím, že umožňují veřejnosti tato zvířata poznat, případně i pohladit či být s nimi jinak v kontaktu, doslova zakázala provozovat jejich výdělečnou činnost. Logičnost uzavření venkovních prostor zoologických zahrad plně nechápu. Obzvláště v zim

Cirkus v běžném životě

Facebooková komunikace má mnoho forem. Můžete si normálně povídat o běžném životě a o tom jak zvládáte lockdown. Můžete také diskutovat. Se zatvrzelými odpůrci toho co podporujete, i s lidmi, kteří vás jsou ochotni respektovat, ale mají jiný názor. S těmi se diskutovat dá. Bohužel, v té první skupině někdy nevím, jestli se mám smát, nebo brečet. Povětšinou mám tyto stavy v diskuzích s vegany. Zrovna tento týden jsem si o sobě výživně přečetla, že podporuju týrání tím, že jím maso. Taky že jím menstruační vajíčka. Mrtvoly na talíři tentokrát slečna vynechala. Jo a jsem vztahovačná a urážlivá, protože se mi nelíbí, že mi někdo píše, jak jsem špatná. Tak asi jsem, no. Diskuzi už za mne převzal někdo jiný, útočnější. Já ráda diskutuji v klidu. Ono když žijete s jedním autistou a jedním zvířátkomilem pod jednou střechou, tak máte vnitřní klid dokonale nacvičen. Ale po takových veganských diskuzích máte někdy potřebu relaxu. Tak si jen tak brouzdáte. A někdy vám v hlavě vyskočí vykřičník.

Pocitolog 1

Emoce Zaujalo mne velmi emotivní video s ředitelem našeho největšího cirkusu. Ani ne tak pro zajímavé informace o paměti pana ředitele (prý si plete jména. Může být v klidu, já si ty jména nepamatuju skoro vůbec. A když už ano, tak se poslední dobou velmi často stává, že tomu člověku na jméno nějak nemůžu přijít), jako pro spoustu záběrů z Poslanecké sněmovny. Jako pracující člověk jsem neměla čas se na přenos jednání podívat. A asi jsem ani neměla chuť se na to dívat. Ale po shlédnutí tohoto videa jsem si říkala, že tam mohla být celkem legrace. Kdo viděl video tak chápe, že představa lva proskakujícího tyčí je neodolatelné pokušení. Upřímně, myslím, že každý chovatel cirkusových lvů měl v tem moment co dělat, aby se nepočural smíchy. Kdo má zájem zjistit, jaké myšlenkové pochody se dějí v hlavách našich poslanců, má možnost si o tom něco přečíst. Na internetu jsou totiž stenografické protokoly . Dozvíte se tak třeba který poslanec má doma slepičky, který je pěstuje a který chová či

Archiv

2020 21
- 07 6
- 08 7
- 09 2
- 10 3
- 11 2
- 12 1

2021 17
- 01 3
- 03 2
- 04 2
- 05 2
- 06 1
- 07 2
- 08 1
- 09 1
- 10 1
  - Ze skanzenu do cirkusu - nebo naopak?
- 11 1
- 12 1
2022 8
- 01 2
- 03 2
- 04 1
- 05 1
- 07 1
- 10 1
2023 4
- 07 3
- 11 1
2024 1
- 02 1

Zobrazit více Zobrazit méně

Nahlásit zneužití

Používá technologii služby Blogger

Daniela Tarská