Můj názor je...

Televizní DUEL

    Prý bude k vidění televizní duel. Mezi odpůrcem šelem v cirkusech a zástupcem cirkusů. Příležitost zjistit, co pana poslance vede k přesvědčení, že je tu pro zvířata něco špatně. Pak to asi zase budu muset ověřovat, ale co už. Dozvím se víc. Ještě pořád je tu možnost, že hledám špatně. A přestože ta zvířata vypadají naprosto v pohodě a je evidentní, že svým majitelům nadmíru důvěřují, tak je někde dostupný nějaký důkaz o tom, že jsou ve stresu. Moc tomu nevěřím. Ale... Člověk nikdy neví, že?

    Ten duel byl tuším v předvečer již zmíněného jednání poslanecké sněmovny. Bude mít běžný občan před jednáním poslanců jasno, proč je důležité zrušit tradiční český cirkus? Já doufám, že ano. Nikde se o tom moc nemluví. Hned jak bude čas, kouknu na to. Aspoň bude mít moje duše klid. Beru, že ve společnosti je nutné občas něco zakázat. Aby ta společnost vůbec byla schopná fungovat. Aby se nedostala do problémů. Ostatně, spoustu takových zákazů a nařízení jsme si právě prožili. Roušky, rozestupy, zákazy kulturních i sportovních událostí... To vše bylo nutné omezit. Na krátký čas. V zájmu nás všech. I tak spousta lidí kafrala, že jsou omezována jejich práva a mimořádná opatření odmítali. Co je tím důvodem pro zákaz šelem v cirkusech? V duelu se to určitě dozvím...

    A máme tu pána. Vyhodnocuji postoj a mimiku pana poslance. No jo. Profesionální deformace. Při jednáních dělám to samé. Odhaduju povahu člověka. Je to pak dobrý pro strategii jednání. S každým musí člověk jednat trošku jinak, aby si ho nevytočil hned z počátku a byl pak schopen se s ním domluvit na tom, co potřebuje. Tenhle pán se mi na první pohled nelíbí. Ale dám mu šanci se projevit. První dojem může klamat. Zástupce cirkusů už jsem v nějakém videu viděla. Působí klidně, jako někdo, kdo má pevnou půdu pod nohama. Fakt ji má?

    Moderátorka pokládá otázku panu poslanci. Proč je.... Ha! Dozvím se to hned, to je super! Tak ne. Pan poslanec jen opravil moderátorku, pozměňovací návrh se netýká všech zvířat. Jen nově narozených. Ale proč je to nutné, k tomu se už bohužel nedostal. Moderátorka se obrací na zástupce cirkusů. Proč to není dobrý nápad? Prý jim nikdo neřekl, čím je ta metoda, kterou používají špatná. No, dobrá otázka. Z těch výzkumů co už jsem četla vyplývá, že je naopak velmi prospěšná. Ty co jsou označené za zmanipulované neberu. Bod připisuji cirkusům. Co na to pan poslanec? 

    Ta mimika!!! Kontrolky člověka pracujícího denně s lidmi blikají. Bacha! Toto vypadá, že má pocit, že ten naproti němu je úplný trotl. Že by tam byl i pocit nadřazenosti? Tak teď mu to asi nandá. Řekne něco, co pána od cirkusů sesadí ze židle. Padly argumenty, teď jim je rozloží těmi svými...

    Doslova mi padá čelist. Pan poslanec je prý na jiné úrovni než pán od cirkusů. No tak to vidím už z neverbální komunikace. Tak mu to řekni, ať si to můžu ověřit a budu mít klid! "Já tvrdím, že prostě v cirkusech nemají volně žijící druhy zvířat co dělat. Prostě to je můj názor." Moderátorka se ubezpečuje: jedná se o přesvědčení, že to tak má být? Prý ano. Dobře. Názory beru. Jsem tolerantní. Já mám taky názor. Třeba... že cappuccino je po obědě nejlepší. Ale nebudu ho nikomu vnucovat. Italové jsou jiného názoru. Tak ať si nade mnou klidně kroutí hlavou, já si ho prostě budu pít i odpoledne. Ničemu to přece neubližuje a pro moji psychiku je to prospěšné. Těžko se v Itálii prosadí zákon, že cappuccino se pije jen dopoledne. To by se muselo prokázat, že je to škodlivé. Odpověď nic moc, za tohle pan poslanec bod dostat nemůže. Ale on pokračuje s vysvětlováním, ještě má šanci.

    Připisuji bod cirkusům. Za co? Pan poslanec řekl, že věří tomu, že je tam netrápí. Dobrej postřeh, to se panu poslanci musí uznat. Ale argumentačně bohužel podporuje moje přesvědčení, že v cirkusech je zvířatům dobře. Pan poslanec se opakuje. Můj názor je.... prostě.....

    Mám něco nového. Moderátorka mluví o otevřeném dopise poslancům. Prý to mají vše vyargumentované. Souhlasí se zpřísněním a licencemi. Aha! Takže je kontaktovali. Musím si to ověřit!

    Otázka na pana poslance. Proč nestačí to, co je v původním návrhu novely? Joooooo. Konečně! To chci přece celou dobu vědět. 

    Tak zase nic. Pan poslanec se motá do terminologie, ale proč to nestačí, to neřekl. Dozvídám se, co je a co není v legislativě, padá termín metoda pozitivního posilování. Jojo, to je odborný termín pro to, co dělám s naším mladým. To jak jsem řešila, jestli je dobře, že pracuju se svým dítětem jako se zvířetem... Už jsem to stihla zpracovat. Posouvá ho to, je při tom šťastný. Vždyť je jedno, že to stejné funguje i na zvířata. Ale zpět k duelu. Zase se vrací k zásadní otázce. Proč...Ptá se zástupce cirkusů i moderátorka. Teď konečně přijde odpověď...

    Protože se těch zvířat nikdo neptal. Tak to je dobrý. Přemýšlím, jestli jsem se svých dětí ptala, jestli je můžu pozitivně motivovat k tomu, aby kadily do záchodu. A ptala jsem se jich vůbec, jestli chtějí dělat ten můj sport? Jo, toho mladšího jo. Dlouho odmítal. Ale pak jednoho dne sám od sebe řekl, že chce jít se mnou na trénink. Můj autista mi to ale neumí říct. Stejně jako ty zvířata. Ale evidentně ho to baví. Jak to vlastně bylo? Vzpomínám... Brala jsem ho s sebou na tréninky nejmenších. Odmítal se zapojit, tak seděl v rohu a sjížděl na telefonu Youtube. Občas jsem ho vyzvala, aby se k nám přidal. Většinou mě poslal někam, tak jsem ho nechala být. Ale asi po půl roce se sem tam přidal. Asi po roce se hned po skončení tréninku sám od sebe postavil na start a dal mi najevo, že teď on. Takže to chtěl. Dobrý. Neptala jsem se, ale nakonec to sám od sebe chtěl a dodnes ho to baví. Poslouchám dál. Panu poslanci vadí ta exhibice před publikem?     

    Do háje! Já toho svýho autistu taky postupně přesvědčila, aby jezdil na závody! Taky je to taková exhibice. Ve dvanácti běhá trať pro pětileté děti a předbíhají ho i tříleté. Pak dostane diplom a nějakou odměnu. Taková hra na závodníka. Ostatní ale mají možnost vidět, že i takové dítě je schopné se něco naučit. Jo. Je to náročný. Všechno se musí pečlivě domluvit předem, více než rok jsme ho zvykali na to množství lidí. Ale ty lidi ho berou takového, jaký je. Závodníci i trenéři ho pozorují, chodí za mnou a mají potřebu o něm mluvit. Dospělí mají radost, když vidí jeho posun od minulých závodů. Děti se ptají. Proč nemluví? Bude někdy mluvit? Baví ho to? Proč mává těma rukama? Mají tisíce všetečných otázek. Trpělivě odpovídám a jsem spokojená. Přesně o toto jde. Ukázat lidem, že tu je a jaký je.

    Ale zpět k panu poslanci. Přiznává, že zvířata v cirkusech to dělají rády? To jako fakt? Argumentační mina, řekla bych. Ty zvířata to dělají rády, tak zamezíme tomu, aby se to dělo. Taky vám to přijde divný? Mluví se o tom, že to není jejich přirozené prostředí. Tak pro každého je přirozené prostředí tam, kde má rodinu, kde vyrůstá. Tato zvířata se po divočině už pár generací neproběhla. Divočina už, bohužel, jejich přirozeným prostředím není. Neumí tam žít. Ale dobrý. Věc názoru.   Přemýšlím. Představuji si mládě v divočině. Chce se opravdu narodit zrovna tady? Těší se v okamžiku narození na to, že bude celý den běhat a shánět něco k snědku? Těší se na to, že ho denně bude ohrožovat jiný predátor? Těžko říct, jestli se těší. Ale bude muset být neustále ve střehu a hledat potravu. Jinak nepřežije. Člověk původně taky běhal po krajině a sháněl něco k snědku. Taky byl neustále ve střehu. A hledal. Jak se tomu vyhnout, lenoch jeden. A vymyslel to. Dobrovolně se zavřel do bezpečných domků, potravu si zařídil tak, aby byla blízko - začal obdělávat půdu, chovat zvířata. Pohodlnost? Chytrost? Přizpůsobení se? Pošleme zpohodlněná cirkusová zvířata do lesa na lov? Zkusit to nemůžeme. Představa, že na procházce lesem potkávám lva nebo tygra není ok. Ale někde už zjistili, že jsou ta zvířata taky pohodlná. V přírodních rezervacích - kde se lvi radši celé dny válí u plotu a čekají na člověkem přivezenou potravu, než aby se vesele probíhali po divočině. Tu možnost mají. Ale neláká je. Lákalo by to cirkusové lvy? Nebo by se radši vrátili do svého poměrně malého, ale bezpečného výběhu a nechali si potravu strkat až pod nos? Pan poslanec je asi přesvědčen, že by radši tu potravu sháněli sami. Je to asi pracovitý pán. Já jsem lenoch, vrátila bych se.

    Mluví zástupce Ministerstva zemědělství. Takže byla zřízena expertní skupina a ta naznala, že řešením jsou licence? Zkušenosti státní veterinární správy jsou takové, že k týrání zvířat v cirkusech u nás nedochází? Komise vidí riziko stresu zvířat při odebrání, tomu se má zamezit? Koukám a konečně s někým z politiky souhlasím. To jsou důvody pro zavedení licencí a ne zákaz. Řešili to s etology. To jsou odborníci přímo na toto, ne? Na co je odborník pan poslanec? Zjistím, třeba je to zoolog nebo něco takového. Tak ne. Chemik. A já si myslela, že tito vědci všechno potřebují ověřovat. Tak asi nepotřebují. Stačí mít názor a všechno bude fungovat.

    Pan poslanec reaguje, že ta zvířata ale nikdo cirkusům odebírat nebude. Jo, ale když s nimi nebudou moct cestovat? Tak to udělají jak? Chovatelé se usídlí na týden někde v ČR. Postaví šapitó, aby mohli večer vydělávat. Potřebují vydělat hodně, uživit šelmu není sranda. Natož smečku šelem. Artisté, kteří zvířata nemají, budou hlídat areál cirkusu, popřípadě se postarají o kozy a koně. To by mohli zvládnout. Současní majitelé ale přijedou jen na představení. Moment. To nemůžou. Někdy musí cvičit ty kozy a koně. Takže třeba... Večer po představení odjedou zpět do zimoviště, kde se od rána, dejme tomu do oběda, budou starat o šelmy. Budou se jim věnovat, budou s nimi cvičit. Protože jsou na to zvyklá a potřebují to. Musí si samozřejmě najmout ještě někoho, kdo dohlédne na šelmy v době jejich nepřítomnosti, protože v poledne se vrátí zpět k cirkusovému šapitó.  Budou cvičit s domácími druhy zvířat, aby něco divák viděl. Večer představení a zpět do zimoviště. Přemísťovat se budou asi vrtulníkem. Protože když vezmu, že bych se teď měla rozjet za nějakým cirkusem, tak mi navigace hlásí, že se tam dostanu za tři a půl hodiny. To by nestíhali. Umí chemici počítat a předvídat?

    Zákazy jsou v mnoha evropských zemích. Proč tam jsou? Ptá se moderátorka. Protože si většina společnosti myslí, že volně žijící druhy zvířat nemají v cirkuse co dělat. To demokratické Evropě stačí? Píšu si - ověřit. Diskutuje se o projevu veřejného mínění. Pán od cirkusů tvrdí, že kdyby veřejnost nechtěla tato zvířata v cirkusech, tak by cirkusy zkrachovaly. Hmmm, to má logiku. Stále jsou tu tisíce lidí, kteří do těchto cirkusů chodí. A ty špatné? Dopadnou jako ten malý cirkus, co se mi u nás nelíbil. Už není...

    Poslední věta pana poslance mne nadzvedává ze židle. Na slova protistrany, že cirkusy se vyvíjí podle společnosti reaguje: "No a ta společnost zítra, nebo příští středu, se rozhodne...." Jo tak takhle je to! Pan poslanec má pocit, že 200 poslanců je celá společnost! Tak to by těch 200 poslanců mělo dost přesně vědět, co ta společnost chce. Jak to ví, když se nezeptal? Jak to ví, když na mail o cirkusech odpovídají o slepicích? A má poslanec vůbec právo prohlašovat, že je Poslanecká sněmovna celá společnost? Kolik procent společnosti se minule zúčastnilo voleb? A kolik procent z těch, co volit šli, podpořilo jeho stranu? Měla některá strana ve svém volebním programu zrušení vystupování šelem v cirkusech? Opravňuje ho to k vyjádření, že Poslanecká sněmovna je společnost? Nebo jak to myslel? Rozhodovat budou poslanci. A on doslova řekl, že společnost rozhodne. Tak tenhle pan poslanec by asi měl zůstat u té chemie. Dám mu šanci. Když mi vysvětlí, jak zná názor společnosti, tak dám paty k sobě a dám pokoj.

    Ještě tu mám jednu poznámku na okraj. Ten duel se mnou sledoval mladší syn. Je mu deset. V podstatě malý děcko. Jeho reakce na to, že současná zvířata by mohla být cvičena dál, ale mláďata už ne, je celkem zajímavá: "No jo, ale když to mládě uvidí, že ten dospělej cvičí a má za to odměnu, tak to bude chtít dělat taky, ne?" Jo. Příklady totiž táhnou. A odměna taky. To ví i malé děcko.