Jak z chlupaté deky
Znáte to rčení? Leze to z něj, jak z chlupaté deky... Jojo. Přesně tak se zřejmě získávají informace z politiků. Tedy, minimálně z jednoho. Konkrétně z toho, který předkládá pozměňovací návrh a podle logiky věci má tedy těch informací nejvíce. Nebo já to tak aspoň dělám. Zjistím si co a jak a až pak do toho rejpu. Obzvláště, pokud to, do čeho chci rejpat, není v rámci mého oboru.
Jestli si myslíte, že se mi tento pan poslanec obtěžoval odepsat na můj první mail poslancům, tak jste mimo. Nenapsal. Ani o cirkusech a dokonce ani o slepicích. V mailu jsem žádala o informace a výzkumy. Měl by jich mít plný počítač. Fakt problém to odklikat a přeposlat? Asi jo. Přemýšlím, jak by moje pracovní kariéra asi vypadala, kdybych komukoliv, kdo mne pracovně žádá o informace, neodepsala. No, tak minimálně bych asi tu smlouvu už prodlouženou neměla. Už proto, že jsem co chvíli se synem u lékaře nebo na OČR. Takový pracovník na baterky. Není neobvyklé, že v sedm potvrdím, že v osm jsem v kanceláři a o půl osmé volám, že se mi mladej při předávání pos...tentil a do školy tak dnes nemůže. Můj plat je výrazně nižší než poslanecký a nemám žádné náhrady. Tedy ani možnost platit si asistenta. Já teda asistenty platím, občas potřebuji pracovat déle a syna je nutné vyzvednout včas. Od toho slouží osobní asistence. Dost obtížně dostupná služba, v pořadníku můžete být klidně i rok. Můj zaměstnavatel čekal taky více než rok, než jsem asistenci našla a mohla kývnout na vyšší úvazek. Ale nestíhala jsem, tak nezbylo než to nějak vyřešit. Když v práci nestíháte, máte několik možností - brát si práci domů a pracovat po nocích (zadarmo), zajistit si zvýšení úvazku a pracovat částečně i na homeoffice (ne všude to jde), přesunout některé kompetence na někoho jiného. Nebo doufat, že to zaměstnavateli nevadí a nenajde si za vás náhradu. Kdo je zaměstnavatelem poslanců, že neřeší, že svoji práci nestíhají?
Po shlédnutí duelu a jednání poslanecké sněmovny jsem byla jak tlakový hrnec. Psala jsem už i přes facebook, chtěla jsem odpovědi na své otázky. Pravda, už jsem si nebrala servítky a byla trochu sarkastická. Nicméně se mi to podařilo. Opravdu! Pan poslanec se přes messenger ozval. A hned v úvodu mne poučil, že se mnou nebude komunikovat, jestli se nevzdám jízlivostí. Klidně vzdám. Chci jen vědět, jak je to s tím názorem společnosti a jakými odbornými podklady svůj pozměňovací návrh odůvodňuje.
Tady musím panu poslanci vyseknout poklonu. Pracuje. I o víkendu. Dokonce i v noci. Vyměňovali jsme si zprávy celý víkend, odepisoval i těsně před půlnocí. Opravdu je pracovitý. Na druhou stranu, kdyby mi hned odpověděl na moji přímou otázku, nemuseli jsme tím strávit tak dlouhou dobu.
Hned v úvodu mi bylo objasněno, že pan poslanec mluvil o tom, že zákaz v Evropských zemích je projevem většinové vůle společnosti. Dobře. Pokládám tedy pro mne zásadní otázku. Každý stát EU je ale samostatnou jednotkou, ptám se tedy, jestli je pro pana poslance podstatný většinový názor v ČR. To je uzavřená otázka. Na ni se odpovídá: ano - ne. Nebo: je - není. Mohla jsem mít jasno během chvíle. Jenže pan poslanec mi odepisuje, že neví, jak jsem došla na většinový názor v ČR. Aha. Takže pan poslanec je politik jak má být. Jeden z těch, co nikdy přímo neodpoví na otázku. No potěš koště!
Jsem poučována o tom, že v politice je většinový názor společnosti ošidný. Spousta lidí by chtěla třeba nulové daně..... Hmmmm. To možná jo. Jenže to by položilo stát jako takový. Zvířata v cirkusech ublíží státu jakým způsobem? Odpovídám: "V tomto případě ale jde o něco, co tu je, funguje a je jen názorem někoho, jestli to je dobře nebo ne. Důkazy pro to, že to zvířatům vadí a není možné to ponechat, jsem nedohledala. V tomto případě by asi bylo vhodné ty názory občanů zjistit, nemyslíte?" Tak zase nemám odpověď. Tedy mám. Poučení o tom, že vzít zvíře z přirozeného prostředí, zavřít ho a cvičit pro zábavu dětí není správné a já musím nejdřív přijít s argumenty, že je to správné. Tak odepisuji v tom smyslu, že je to věc názoru, že ty zvířata aktuálně v divočině nechytáme, už jsou jednou ochočená a jak se k tomu teď postavit je právě jen o tom názoru. Znovu se připomínám s tím, co mne zajímá. Zná pan poslanec názor většiny společnosti? Ví, kolik procent obyvatelstva sdílí stejný názor jako on? Tak prý stejně by se mohl zeptat on mne. No to mohl. Povrchně vím, že je dost lidí, co se v posledním průzkumu zveřejněném ČTK vyjádřili ve prospěch cirkusů se zvířaty. Jenže jestli já znám většinový názor je celkem šumák. K čemu mi to je? Když běžný občan ví, co chce většina společnosti, tak se buď přizpůsobí, nebo mu nezbývá než brblat. Pokud s tou většinou tedy nesouhlasí. Klasika. Prožíváme to po každých volbách. Jenže pan poslanec má hlasovat a pokud má hlasovat na základě názoru... Protože tohle je o názoru, výzkum mi žádný neposlal. Takže se znovu ptám. Zná ten názor? Zajímal se o něj?
Sedíte? Já při čtení odpovědi neseděla. Ale sedla jsem, hodně rychle. Dozvídám se, že nic takového neexistuje. Teď nevěřícně koukám. Hele, tohle je blbost. Přece politik zvolený volbami, při kterých voliči vyjadřují svůj názor, nemůže tvrdit, že názor společnosti neexistuje. To se vysvětlí, asi ho špatně chápu. Přiznávám tedy, že nechápu co tím myslel. Co neexistuje? Jedna - dva - tři....deset - jedenáct... S vykulenýma očima počítám. To je moje technika pro uklidnění. Většinou se dostanu do desíti a pohoda. Tak tentokrát do dvaceti. Jako občan demokratického státu se totiž dozvídám, že žádný názor většiny obyvatelstva neexistuje. Doslova. Uvozovky tam nejsou, protože pan poslanec píše bez háčků a čárek. Fajn, hodím přímo kopii: "Zadny nazor vetsiny obyvatelstva neexistuje."
To se člověk dozví věci, co? Tak jo, s posledním, už klidným, výdechem odpovídám. Myslím si, že existuje, ale jedinou legislativně platnou metodou k jeho zjištění je referendum. Pak poslanec odpovídá, že by se ho ale musela zúčastnit nadpoloviční většina oprávněných. Chápu. To není tak jednoduché. Takže pan poslanec jako projev většinové vůle společnosti (Evropy) považuje zákazy v jiných zemích a to mu stačí? Tak prý mu mám zdůvodnit proč se pro potřeby skupinky lidí mají drezurovat zvířata. Pan poslanec má zvláštní cit pro to, mne nadzvedávat ze židle. Pominu fakt, že pod pojmem skupinka si jaksi nepředstavuji tisíce návštěvníků. Já jako volič chci vědět, co je důvodem pro jeho pozměňovací návrh a on mne tu (mimochodem jízlivě) poučuje o špatnosti mého názoru? Já mu mám vypisovat, na čem se můj názor staví? Já jsem spokojená se stavem, který je. Jsem spokojená i s tím, že se chovy mají licencovat. Viděla jsem, v jakém stavu ta zvířata jsou, viděla jsem výcvik, četla jsem výzkumy, které jednoznačně mluví o tom, že chov v cirkusech je jednou z nejlepších forem chovu těchto zvířat. Ještě jsem nenašla ani náznak zpochybnění těchto výzkumů. Na moje děti mají cirkusová zvířata a pozorování péče o ně jednoznačně pozitivní vliv. Na tom všem se staví můj názor. A pan poslanec mi není ochoten napsat, na čem staví svůj názor on? Já mu ho nechci měnit. Já chci vědět, o co se opírá. Po dlouhé diskuzi jsem se dočkala jednoho článku. V angličtině. Odkaz už je nefunkční. Ale mám ho vytištěný. V rychlosti to probíhám, soustředím se na závěr článku. Opět se dozvídám, že otázka zákazu je pouze etického rázu a že výcvik je prospěšný. Já po něm ale chtěla něco jiného, než tu etiku. To jsem dodnes nedostala. Škoda. Pana poslance řadím do kolonky nedůvěryhodných. Osobně vyhodnocuji konverzaci a osobně mám pocit, že je v tom jistá míra fanatismu. A ten tedy v Poslanecké sněmovně nechci. V příštích volbách si dám sakra pozor, jestli se jeho jméno neobjeví na nějaké kandidátce.
V tento moment se můj postoj výrazně mění. Už nebudu bojovat na straně cirkusů. Spojím se s nimi a získám od nich více informací. Chci dál bojovat jako volič, občan demokratického státu. Chci bojovat na straně cirkusů, vlastně chci bojovat s cirkusy. Protože fanatismus už nadělal hodně zla. Protože nechci, aby náš stát rozhodoval na základě názorů, které jsou nepodložené. Protože nechci, aby mi někdo diktoval, jakou formu kulturního zážitku si mám volit. Protože ta zvířata za to stojí. Jen od nich potřebuji informace, nic víc. Nehodlám pořádat demonstrace a ani se vetřít do jejich akcí. Chci jen ty informace. S nimi si pak budu pracovat sama. Jako běžný občan. Budu mít lepší přehled pro rozhodování v příštích volbách. Snad budou ochotní napsat mi vše, co potřebuji. Stačí mne navést, stejně to zase budu ověřovat. Snad se nebudou kroutit jako pan poslanec.
Komentáře
Okomentovat