Demagogie

 Slepice a tygři

Minule jsem psala pouze o jednom z projevů v Poslanecké sněmovně. Nebyl ale tím nejzajímavějším. Poslanci hojně vystupovali již na minulé schůzi. Většina těch projevů se týkala klecového chovu slepic. Když jsem si ty projevy projížděla, zaujal mne jeden. Pravda od začátku do konce. Byl o slepicích. Ale úplně přesně sedí i na cirkusy. Jenže... Zatímco za slepice obdržel od spolustraníků potlesk a hlasovali proti návrhu, tak v případě cirkusů hlasovali přesně opačně. Pro naši nejpočetnější poslaneckou stranu tedy pro jednu problematiku platí A, ale když se to stejné děje u druhé problematiky, tak už platí B. 
Co tím myslím? Pochopíte asi jen když ten projev projedu celý. Přepisovat ho celý vlastními slovy by nebylo ono. Zkopírovala jsem ho tedy zelenou barvou. Moje poznámky jsou černou a odkazy jako vždy červeně. Pojďme na to. Dobrodružství jménem Vždyť je to to samé může začít.

Poslankyně: 

Dobrý den ještě jednou, kolegyně a kolegové. Já tedy nechci vést odbornou diskuzi, já chci spíš upozornit, jak byla vedena kampaň proti zákazu klecových chovů nosnic. Nebyla to odborně vedená kampaň, ale byla to vysoce emotivně vedená kampaň, která samozřejmě cloumá veřejným míněním a cloumá i Poslaneckou sněmovnou. Vadily mi návodně pokládané otázky s formulacemi závěrů, které neodpovídaly faktům, a tomu se říká čistá manipulace. Já mohu akorát poděkovat těm, kteří se nebáli, protože to veřejné mínění sílilo a v podstatě zbylo pár, kteří tvrdili "ne, takhle to není", protože obava, že budete veřejným míněním odsouzeni, byla tak velká zvlášť u politiků, že se přidávali na tu protistranu, byť si to nějak vnitřně tak nemysleli.

Co se cirkusů týká, emotivně vedená anticirkusová kampaň byla bezesporu profesionálně vedená. Kdo by se neslitoval nad takovýmto osudem zvířat? Stránky na sociálních sítích jsou hojně zaplavené vyhublým lvem z Francie, fotkami zubožených zvířat v klecích kdoví odkud a údajně stereotypním chováním zvířat v cirkusech. Z deseti vteřin a bez znalostí dalších věcí, které v ten okamžik probíhaly, nelze přesně určit, zda jde o stereotypní chování. Vysvětluje to profesor Ted Friend. Občas vidíte zvíře přešlapovat a chodit v návěsu z místa na místo. Není to ale podle něj projev deprivace, ale naopak projev očekávání - třeba i něčeho dobrého. Už jsem to někde popisovala i u svého syna. Když má radost, tak třepe rukama. Když je naštvaný tak, světe div se, třepe rukama. Jen já a pár jeho nejbližších dokážeme rozpoznat o co se v ten daný okamžik jedná. A kdybyste mi ho natočili a poslali video bez dalšího vysvětlování co se v ten okamžik dělo, možná bych v některých případech taky váhala, o který stav se zrovna jedná. Tímto nechci říci, že snad nikdy žádné zvíře v českém cirkusu nebylo v nevyhovujících podmínkách. Ale já viděla na vlastní oči dobré cirkusy a zvířata tam nebyla ani vyhublá či jinak fyzicky zubožená, nebyla přivázána nebo trvale uzavřena v pidikleci a steretotypní chování jako takové jsem také nezaznamenala. Pro vyváženost emocí by se tedy patřilo dát veřejnosti k dispozici i další záběry. Ty se snaží na svých stránkách dávat cirkusy. A hojně jsou obviňováni, že natočili něco zinscenovaného, že to tak není. Já ale na těch záběrech vidím jen to, co jsem při opakovaných návštěvách cirkusů na vlastní oči viděla.

Co mi vadilo, že k té kampani byli využíváni především studenti z filozofických fakult, nikoliv ze zemědělských, nikoliv z fakult, které učí, jak se správně chovat ke zvířatům, jak je správně odchovávat, jaký mít správně welfare, a tihle tam nebyli. Takže o čem ta kampaň byla? O tom, že nám filozofové, nám zemědělcům, chtějí říkat, že to děláme špatně? A to mně opravdu vadilo.

Cirkusovým zvířatům v naší zemi rozumí kde kdo. Především herci a muzikanti, jak můžeme vidět z akce foteček s nápisem Chci cirkusy bez zvířat. Jasně, osobnosti totiž docela dobře fungují jako způsob ovlivňování veřejnosti. Ale když se pak dočtete, že herec tvrdí: "Zvířata v cirkuse být nemusí. Dá se dělat krásný cirkus i bez slonů, lvů a tygrů. Zvířata v cirkuse být nemají. Zatímco pro klauny a artisty je to svobodná volba, láska a vášeň, zvířat se nikdo neptá. A tak dělají věci pro ně absolutně nepřirozené. Jak je k tomu kdo donutil, snad ani nechci vědět. Máte-li stejný názor jako já, můžete podpořit výzvu..." Herec se evidentně o problematiku nezajímal a zvířatům zřejmě nerozumí. Protože jinak by věděl, že dr. Marthe Kiley-Worthington se vyjádřila v tom smyslu, že se jich ptají. Tak jako já se ptám svého nemluvícího syna. Prostě ho musím vnímat, znát jeho reakce a z nich poznám, jestli něco chce nebo nechce. To stejné se dá praktikovat u zvířat. Chovatel pozná, že zvíře něco nechce. A dobrý chovatel ho respektuje. A dobrý chovatel se také nezbaví zvířete jen proto, že mu přestalo vydělávat a nechce dělat to, co by od něj rád očekával. Takového dobrého chovatele v naší republice máme. Cirkus, kde mají medvědici, která nevydělává. Přesto se jí nezbavili, živí ji dál (a že to nestojí pár kaček denně), starají se o ni s péčí a láskou. Na druhé straně máme pana senátora, odpůrce cirkusů. Ten si odchoval tři medvědy. S cílem natočit s nimi seriál. Dost si je na sebe navázal, chodil s nimi denně ven, staral se o ně. Co udělal poté, co mu vydělali? Jsou v medvědáriu. Opustil je. A nevypadají, že by zdravím zrovna překypovali. Ostatně sám řekl, že jsou tlustí. Takové zdravotní komplikace by dobrý chovatel nedopustil. A on je ještě cpe šlehačkou, aby mohl natočit reportáž...

 Nevím, kdo z vás si vyzkoušel ty děti na tom náměstí. Já ano. Kdykoliv jsem šla přes to náměstí, tak jsem zkoušela prozkoumat jejich znalost, úroveň té znalosti. Nevěděly nic. Kde se ta čísla vzala? Kdo je na ty billboardy napsal? Jak to je? Neznali zkrátka nic. Děvčátka se usmívala, byla pěkná a říkala, že je jim líto slepiček. O cenách vajec, o tom, jak se slepice chovají, jaké jsou potřeby tohoto živočišného druhu, zkrátka nevěděly nic. I dnes tady ta diskuze je většinou ne z odborníků, ale z lidí, kteří se chtějí asi nějak emotivně k tomuto proudu připojit. A to mi vadí, protože tady opravdu platí, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou.

Jo, jo. Ještě jsem se nestřetla s aktivistou, který by se mnou byl schopný aktivně diskutovat o potřebách zvířat a možnostech jejich uspokojování v podmínkách chovu v lidské péči. Umí tak maximálně poslat odkaz na dokumenty propagované Svobodou zvířat. Že by někdo z nich věděl, jakým způsobem jsou naplňovány intelektuální potřeby chovaných zvířat? Nebo že by dokonce znali jména vědců, kteří dělali dlouhodobé výzkumy přímo v chovech? Ani to ne. Vyzkoušela jsem si jeden sociální experiment. V jedné docela divoké diskuzi jsem nadutě napsala, že o tom něco vím a co nevím, na to se mám možnost zeptat odborníka, emeritního profesora. Odměnou za tuto nadutost mi byl výsměch. To jsem čekala. Ale čekala jsem také otázku typu Jo? A jakého odborníka s takovým titulem se vám jako podařilo splašit? Nebo něco takového. Chápete? Jakože jsem čekala, že někoho bude zajímat, jestli ten emeritní profesor není filosof nebo tak něco. Tak nic. Ani jednoho z diskutujících nezajímalo o kom píšu. Podle mne ani neví, že na světě jsou uznávaní odborníci, kteří se této problematice věnují celý život. Včera se mne jedna diskutující zeptala, kdo ty výzkumy zaplatil. Stejnou otázku můžu mít já. Může ale ona tvrdit, že se ohání výzkumem, který jde proti názorům organizace na ochranu zvířat, ale zadala ho ta organizace? Já ano. Proč by organizace na ochranu zvířat oslovovala někoho, o kom si myslí, že není odborníkem? A i u cirkusů opravdu platí, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Jako třeba to emotivní video, které vám má vsunout do hlavy, že návštěvou cirkusu těžce ubližujete psychice svého dítěte. Jako jo - jenže za předpokladu, že by tam to dítě toto opravdu vidělo. A to moje děti rozhodně neviděly. Kluci viděli naopak péči, trpělivost a zájem o zvíře. A tak se také teď ke svým zvířatům chovají. Paní herečka by se mohla jít mrknout do cirkusu, aby viděla, jaké ptákovině propůjčila svoji tvář.

Původní výzkum dělal Obraz zvířat v roce 2018, 2019 prezentoval výsledky. Když jsem pana Voršilku z jejich vlastních tezí zkoušela, bohužel, ani on o tom nevěděl nic. A zůstalo to u opakování jednoduché věty: Když se to podařilo v jiných zemích, nám se to podaří také. A to mi přišlo trochu málo. Já jsem se musela smát jeho odbornosti, protože já jsem skutečně ho zkoušela z tezí, které on někde propagoval, ale které vytáhl z kontextu, protože pan Ing. Hrdina, ani on nebyl takový hrdina, aby ve své práci dokázal popírat základy chovu, základy zemědělské praxe. To si myslím, že by se jako odborník naprosto znemožnil. Takže když jsem si dočetla ty věty v těch jejich tezích, tak ono tak úplně neznělo, jak je nám to tady předkládáno.

Původní byl výzkum dr. Marthe Kiley-Worthington. Jenže ten se RSPCA nehodil, tak ho nepublikovali. A hledali někoho dalšího. Pro jistotu ho už neposlali přímo do cirkusů. Jasně, co kdyby zase zjistil něco jiného a přehodnotil svůj názor na tento typ chovu, že? Takže... našli někoho jiného, zabývá se liškami, už má trochu problémy s věrohodností, ale umí zkoumat od stolu. A ten udělal přesně to, co popisuje paní poslankyně. Vytáhl věty z výzkumu a zcela pak převrátil to, k čemu výzkumník v terénu dospěl. A o to se opírá celá akce "Zvířata v cirkusech nemají vhodné podmínky". Bohužel. Výzkumníci, kteří tento výzkum reálně vedli uzavírají své práce přesně opačně. A nemlčí, když zjišťují, že jim někdo zcela převrátil jejich závěry. A znovu bohužel - i naši politici je odmítají vyslyšet. 

A tady jsem si také vytáhla, jak jsme na tom my v těch klecových chovech. Na území EU je 50,4 (procenta) nosnic chováno v obohacených klecích, v České republice 76 %. Proč tedy Obránci zvířat, Svoboda zvířat, Obraz zvířat, já nevím, jak se všichni jmenují, proč nenapřeli tu svoji píli a nechtěli to zakázat na celém území EU, pokud jim tedy skutečně jde o welfare nosnic v klecích? Já si myslím, že jsme byli zataženi do jakéhosi modelu, a já si říkám, kdo to všechno platí, protože řada těch článků nebyla, že to vydávají noviny, ale byla to zaplacená reklama. Kdo to platil, tady ty nesmysly?

Taky by mne zajímalo, kdo platil ty plyšáky co se rozdávají. Kdo platil výrobu toho šíleného videa. Kdo platil výzkum veřejného mínění obsahující čtyři otázky zadané zadavatelem a stojící bezmála 50 000,- Kč, to vím. Svoboda zvířat. Že ty otázky jsou zavádějící a průzkum proběhl v době, kdy se veřejnost obrátila proti cirkusům ve víře, že mají něco společného s kauzou tygřích jatek? No a co. O tom přece netřeba mluvit. Že existuje jiný průzkum se zcela opačným výsledkem? No a co, to přece nic nevypovídá. No tak jestli nevypovídá nic ten druhý průzkum, tak se stejným okem podívejme i na ten první. Mimochodem. Na otázku: "Souhlasíte nebo nesouhlasíte s chovem a drezúrou volně žijících (divokých) zvířat v cirkusech?" odpovídám jednoznačně. Nesouhlasím. Divoká zvířata bych v cirkusech viděla fakt nerada. Nicméně mi nevadí ta, která už jsme dávno začali domestikovat a ve volné přírodě by neuměla žít. Za předpokladu, že jim zajistíme co nejlepší životní podmínky. Budeme se jim maximálně věnovat a nebudeme jim ubližovat. A přesně to jsem v cirkuse viděla. Takže už nemám nic proti chovu těchto zvířat v dobrých cirkusech. A po státu bych chtěla, aby zajistil, že ta zvířata budou jen v dobrých cirkusech. Což jaksi současný návrh zákona nedělá.

A úplně mi vadilo, že nakonec zavírali malinké děti do té klece na náměstí, protože některé maminky se tam opravdu zavíraly s malými dětmi. To mi přišlo opravdu nechutné a myslím si, že takhle to není.

Tak proticirkusoví aktivisté své děti do klecí nezavírali. Alespoň o tom tedy nevím. Nicméně je do cirkusu nepustí a nechávají je rozdávat letáčky. Místo aby udělali to co já. Ano, stálo mne to hodně osobní odvahy. Jít znovu do cirkusu pro mne nebylo jednoduché. Ale byla jsem nachystaná vše s dítětem dopodrobna probrat, popovídat si o tom, co jsme viděli a co je na tom špatně a co se s tím dá dělat. A dodnes vše rozebíráme. Byli jsme i v cirkuse, kde se nám nelíbilo. Neviděli jsme to souznění mezi zvířaty a lidmi. A probrali jsme, co s tím můžeme udělat. A také jsme něco udělali a budeme dělat dál. Být již schválený systém licencí, tak pevně věřím, že tento cirkus by skončil. Podle mne by nebyli ochotni investovat do vybavení až na úroveň zoologických zahrad. Pan poslanec jim ale prosazením svého návrhu zajistil, že toto nebudou muset dělat. A to mě štve. Neskutečně mne to štve. Místo toho, aby se zpřísnily podmínky a zachovaly se tak jen dobré chovy, které jsou podle vědců pro zvířata mnohdy nejlepší volbou, tak zrušíme i to, co zvířatům vyhovuje. Kdyby hloupost kvetla, byli by někteří jak... však tu hlášku znáte, ne?

Samozřejmě byly zveřejňovány otřesné záběry z některých chovů. Já se ptám, jestliže jsme chtěli ukončit týrání těch zvířat, proč tedy ti, kteří natáčeli tyhle záběry, nepodali okamžitě trestní oznámení, aby zkrátili to utrpení zvířat. Protože se jim to hodilo do jejich PR! Jim se to hodilo do boje proti tady této věci.

Ano, přesně to sedí i na záběry a řeči aktivistů. Proč něco neudělali? Proč nestojí o zpřísnění chovů? Protože je jednodušší to zrušit? A je to i moudré? Zrušit chovy, kde jsou schopni se postarat nejlépe? Jen proto, že výsledky své každodenní práce prezentují? Jen proto, že tak nepotřebují dotace státu či EU? Cvičit je nutné, to ví i zoologické zahrady. A i ty výsledky své práce prezentují. 

A můj předřečník kolega zpravodaj pan Kováčik tady řekl, že jiné státy se budou radovat. Na území Polska jsou soběstační na 130 % v produkci vajec a jsou to největší vývozci do České republiky. A jestli se dneska někdo směje, tak jsou to asi Poláci, protože ti sem ta vajíčka budou vozit dále.

Dneska mně byla ráno v rádiu položena otázka, jestli mi nestačí to, že řetězce deklarovaly, že už nebudou v roce 2025 vykupovat vajíčka. Víte, slibem nezarmoutíš. I já vám tady mohu slíbit, že už v roce 2026 nebudu tohle dělat. Ale jestliže potom nebudu mít na trhu tuto surovinu, tak prostě vám jenom pošlu omluvný list a řeknu, já jsem vám je chtěla dodávat, ale já je nemám, a abyste vůbec to vajíčko měli, tak já vám ho prosím pěkně musím dovézt ze třetích zemí, kde chování ke zvířatům je opravdu v otřesných podmínkách.

A ještě jedna věc, co mě na tom opravdu, ale opravdu pobavila. Řada těch mladých lidí, kteří dělali tu kampaň, byli vegetariáni. Já nejsem vegetarián. Já si jako zemědělec moc dobře uvědomuji, že vajíčko je největší zdroj bílkoviny. Je to koncentrace všech minerálů, stopových prvků. A tím, že sníte jedno vajíčko, do sebe dostanete opravdu energetickou bombu, protože z toho vajíčka má vyrůst kuře. Mně se líbí, že nejvíc tu kampaň vedou ti, kteří nechtějí jíst maso. Já neříkám, že máme být masožraví, ale k něčemu člověk vyrostl. A v každém případě, když nic, prosím vás, v určitém období našeho věku, a to je období růstu dětí, a to mi zcela určitě lékaři potvrdí, potřebují děti živočišnou bílkovinu, rostlinná bílkovina tohle nenahrazuje, tak prosím pěkně mějme aspoň zodpovědnost k těm budoucím generacím, k těm dětem, protože ony tady o tomhle rozhodovat nemohou.

A zrovna včera jsem zjistila, jak takoví vegetariáni a vegani umí uměle vytvářet pocit, že většina národa něco chce. Semknou se a jako ovce následují pokynů. Na stránkách toho herce, co nechce vidět a přesto kritizuje, jsme diskutovali. Někteří ostřeji, někteří celkem poklidně. Facebook funguje tak, že máte přátele. A když ti přátelé něco okomentují, tak se vám to (dříve nebo později) zobrazí. A když k tomu máte co říct, tak komentujete také. Takto se zde do určité doby sešli diskutující. Do okamžiku, kdy se ve skupině veganů objevila přímá výzva: 

A v ten moment se strhla veganská akce Poděkujme za názor. Diskuze se tak, bohužel, stala nepřehlednou a pořádné informace už tam dohledáte jen těžko. Ještě štěstí, že podobné výzvy nedělají i cirkusy. To by se asi panu herci zavařil profil. Příznivců chovu zvířat v cirkusech totiž určitě není jen hrstka. O čemž svědčí třeba to, že přežívají i v této nelehké době.

A opravdu, pan Vácha to řekl, on sám postrádal odborníky v těchto diskuzích. Já když jsem se zúčastnila těch stolů, tak tam byli lidé, kteří mají na míle daleko k zemědělství. Byly to emotivní výstupy lidí, které nebyly o realitě, nebyly o praxi, byly jenom o pocitech. A já chci, abyste dneska zvedli ruku pro pravdu, pro právo, a ne pro emoce. Děkuji za poslech. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.) 

Přečetli jste dobře, co paní poslankyně chtěla? Aby poslanci zvedli ruku pro pravdu, pro právo a ne pro emoce. Jak jste si minule přečetli, pan poslanec ale funguje pouze na bázi těch emocí. Nebo má společnost právo zasahovat do práv jiného, když existují vědecké studie, které tvrdí, že jeho práce je v některých ohledech nejlepší? Už někdo z našich poslanců hledal pravdu? Kolik odpůrců cirkusu se tam bylo několikrát podívat, aby mohli posoudit, jak se tam zvířata opravdu cítí? Kolik z nich se zeptalo etologů, kteří svůj výzkum v cirkusech uskutečnili reálně? Hledali tu pravdu cíleně, nebo se jen nechali unést emocemi? Ten potlesk se mi líbil. Ten projev je opravdu dobrý. Nicméně celé toto hnutí následně hlasovalo v otázce cirkusů proti pravdě a nechalo se ovlivnit emocemi. Jedním šmahem nám dokázali, že co se jim hodí, to využijí, ale co se jim nehodí, to je nezajímá. Demokracie? Právo? Pravda?