Buď pozitivní a zůstaň negativní
Také máte z posledních týdnů sešlou náladu? Není divu, je přece podzim. Navíc koronavirový podzim. A podzimní nálady nebývají zrovna optimistické. U nás o to víc, že pravidelně slavíme narozeniny. A aby toho nebylo málo, tak jsme si k té čtyřnásobné náloži podzimních narozenin přibrali i výročí svatby.
Můj muž si vše píše do kalendáře. Aby nezapomněl. Vždycky na konci týdne zkontroluje, co bylo. Takže zapomněl. Jako vždy. Ale má pochvalu. Tentokrát mu alespoň ty narozeniny došly a ráno vyrazil k místním Vietnamcům s vědomím, že určitě nějakou tu čokoládu mít budou.
Zaujal mne však jeho kalendář a sled záznamů tří po sobě jdoucích dnů - zabíjačka, moje jméno a svatba. Takže až se někdy kriminálce dostane tento dokument do ruky, bude mu jasné, že mne odstranil kvůli tomu, aby nemusel vymýšlet, co mi dát k narozeninám a výročí svatby... Pro letošek tedy od úkladné vraždy upustil a odneslo to pouze prase. Patrně se tak stalo s vidinou, že by pak musel sám zvládat vařit, uklízet a současně kontrolovat, zda funguje online výuka synátora. Ještě jsem mu pro jistotu zdůraznila, že i ten druhý má povinnou školní docházku a je třeba mu tisknout zaslané pracovní listy. A co hůř, dokonce je s ním vypracovávat a nehledět na to, že naprostou většinu věcí pochopí až tak napodvacáté. Doufám, že jsem si tím zajistila život minimálně na dobu koronakrize.
Jo, chápete dobře. Už mi z toho trochu hrabe. Zrovna včera se můj stav dostal k hranici únosnosti. Kluci se celý den přou o knížku. Pro mladšího je to poklad, kniha o nejnebezpečnějších zvířatech naší planety. Má ji asi rok a opečovává ji. Už mi z ní dělá i přednášky. Tady si tedy neodpustím jednu praktickou poznámku - z přednášek o zvířatech si pamatuju víc než z přednášek o Marvel hrdinech a Star Wars. Z toho si teda nepamatuju vůbec nic. O to častěji se, bohužel, tyto přednášky konají. Stále doufá, že jednou si něco zapamatuju. Chudák. Netuší, že se jedná o Sysifovskou práci. Ale zpět k té knížce... Jsou tam tygři, sloni, medvědi - oblíbená zvířata bráchy. A brácha jaksi vlastnická práva příliš nerespektuje. A jelikož jeho motorika je na úrovni batolete, je tu neustále spor o to, jestli si v ní smí nebo nesmí listovat. Po příchodu manžela z práce padla jen jedna otázka: "Co je?" Mezi námi, to je na mého muže dlouhá věta. Normálně nemluví vůbec. Já se zmohla jen na jedno: "Asi potřebuju ven." Nevím, jestli jsem v ten moment vypadala opravdu tak hrozně, ale pochopil. Akce byla poměrně rychlá a před šestou hodinou jsem v poloběhu vyrazila z domu. A víte co? Bez dětí!!! Takže mne nikdo z těch, kdo mě potkali, nepoznal. Protože já bez dětí - to je celkem vzácný úkaz.
Před odchodem jsem oznámila, že jestli nedorazím do devíti, tak se objevím až po páté ráno. Víte jak, zákaz nočního vycházení se musí dodržovat. Akorát jsem si teda nevzala spacák nebo stan, no. Ale snad příště budu chytřejší. Minimálně nevyjdu tak brzo. Stačí vyrazit o půl deváté a mám zajištěno, že se do rána nemusím vrátit. Každopádně jsem bezmyšlenkovitě šla provětrat svůj uvařený mozek. Dovedl mne k rybníku a táhl mne dál. Došla jsem až za vesnici, kde to nádherně vonělo čerstvě zoranou zemí. Jojo, byl státní svátek a sluníčko svítilo. Počítám, že všichni majitelé polí a vinic vyrazili za podzimními pracemi. Kdo nevyrazil, to nevím. Než jsem tam došla, byla totiž celkem tma. Byla jsem sama, v přírodě a koukala do šerého okolí. Můj mozek se dočkal uklidňujícího pohledu:
Ano, fyziologické potřeby mne zavedly zpět domů. To je další poučení pro příště. Tak jako - pravidelně před odchodem z domu dávám vyčurat dítě a když potřebuju jít ven já, tak se vyčurat nedám.
Dnes jsem ve stavu normálním. Tedy: sleduju facebook, píšu si blog a chystám seznam na Vánoce. Cukroví už mám rozmyšleno a dárky budu muset pořešit. Řekla bych, že pro letošek online. Mám nápad. Ten ale bude opět znamenat vysoké pátrací nasazení. V zájmu své nervové soustavy jsem se rozhodla nechat udělat pro našeho autistu dárky na míru. Puzzle a fotoknihu. Puzzle abych měla chvíli klidu. Fotoknihu proto, aby bráchovi nekradl tak často tu jeho knížku o zvířatech. Bojový úkol s názvem Dárek pro syna má tedy jasný obsah. Sehnat dostatečné množství fotek jeho oblíbených zvířat v kvalitním rozlišení. Ideálně při nejrůznějších činnostech. Jsem totiž matka zákeřná, hodlám tu knihu využít i k logopedickým cvičením. Začala jsem pátrat po fotkách zvířat při denních činnostech - jak jí, stojí, sedí, leží, spí.... No, je to výzva. Ale co, dokázala jsem se spojit s anglicky mluvícími vědci, ne? A tak hledám. Nevíte, proč jsou fotky na internetu v tak mizerném rozlišení? Mladej proběhl okolo. Pustil si LP Vlasty Buriana. Liquéééére. Jo, dobrej nápad. Třeba po té sklence portského najdu i slona ve sprše.
P.S. Mám ty dva doma už 14 dní. Co vím jistě, tak jsme se před plošným uzavřením škol nestihli nakazit. Jsme tedy negativní. Snažíme se ale zůstávat i pozitivní. Všichni
Komentáře
Okomentovat