Profesor Ted Friend

 Úroveň mé angličtiny

asi není zas až tak hrozná jak jsem si původně myslela. Cirkusy společně udělaly online rozhovor s emeritním profesorem Tedem Friendem. Moc mne těší, že jsem k tomuto rozhovoru přispěla tím, že jsem vědce a naše cirkusy spojila. Věděla jsem, co rozhovoru předcházelo. A tak také vím, co si Ted Friend myslí o panu řediteli jedné ZOO a jak se vyjádřil poté, co shlédl jeho video pro Svobodu zvířat. Asi netřeba psát doslovně (slovíčko"jerk" jsem si teda musela najít. To mne v žádné škole neučili.) Další detaily ale už nevím, v tomto okamžiku už přešla komunikace na jinou formu a do té už jsem se nepletla (obzvláště proto, že na rozhovor v angličtině si opravdu netroufám). Napjatě jsem proto čekala, co vše pan profesor řekne a jestli to bude souhlasit s tím, co jsem já sama pochopila z mailů s ním i dr. Marthe Kiley-Worthington. 

To, že Ted Friend je obeznámen s děním ohledně zákona na ochranu zvířat v naší malé republice, to mám na svědomí já. Když jsem se s těmito vědci zkontaktovala, vysvětlila jsem jim co se tu děje a chtěla po nich odpovědi na spoustu otázek, které jsem kolem tohoto měla. Vše, co jsem v diskuzích v posledních dvou měsících napsala, už vycházelo z odpovědí na tyto moje otázky. Ale přece jen - moje sebevědomí ohledně angličtiny není zrovna vysoko. Mohla jsem něco špatně přeložit, nebo pochopit jinak. Měla jsem pocit, že odpovědi Teda Frienda jsou mi úplně jasné. Marthe Kiley-Worthington píše složitěji, u ní jsem měla více problémů s překladem. A teď jsem zjistila, že jsem panu profesorovi rozuměla opravdu dobře. A to mne těší.

Z mailů i nejrůznějších odkazů na internetu jsem pochopila, že Ted Friend nesouhlasí se zákazem chovu zvířat v cirkusech. I ve videu otevřeně říká, že je z blížícího se zákazu v ČR smutný a doslova k tomu přidává: "Nikdy neexistoval žádný vědecký důkaz o principu krutosti cirkusů." Dále mluví o tom, že cirkusy jsou velmi otevřené a lidé vidí, co se tam děje. A tak mohou zasáhnout. S tím souhlasím. Ostatně, i naše rodina už zasáhla.

Co mne opravdu potěšilo je fakt, že pan profesor tvrdí, že co se welfare zvířat týká, jsme tu v Evropě dále než oni v USA. Ví to, protože před dvěma lety měl možnost zkoumat v cirkusech v Itálii. To jsem zase nevěděla já. I když logicky jsem si to mohla odvodit. Když už v té Itálii byl.

Pan profesor v rozhovoru říká, že mluvil s mnoha ochránci zvířat po celém světě a když se jich ptal, co je přivedlo k práci na ochraně zvířat, tak vždy odpověděli, že zážitek z cirkusu. Při této příležitosti se zmiňuje o italském cirkusu, který umožňoval lidem zajít do zázemí. Prý je to skvělá věc. I naše veřejnost tuto skvělou možnost má. Dobrý cirkus má své zázemí otevřeno každý den, od rána až do odpoledne, kdy začíná představení. Nebrání se návštěvě i mimo tuto dobu, nebrání se dokonce ani dlouhodobému setrvání kohokoliv přímo na štaci cirkusu. Dokonce to sami aktivně nabízí. Jsou  otevření a kdokoliv má možnost si tam nečekaně zajít. I já jsem to dělala. A budu dělat dál. Nevidím důvod, proč si návštěvu zázemí domlouvat dopředu. Když chci jít do zoologické zahrady, tak jim taky nevolám, že přijdu. Jo, když jsem chtěla jít do zázemí ZOO, tak se to domlouvalo dopředu. A úplně všude jsem se samozřejmě nedostala. S cirkusy bych si dopředu domlouvala návštěvu asi jen v okamžiku, kdy bych měla pocit, že se to tento den nehodí (třeba mají více představení v jeden den a já ráno nemůžu). Nebo kdybych našla tým lidí (a hlavně čas) a zkusila zjistit více o terapeutickém vlivu cirkusu na děti s komunikační bariérou. To by totiž chtělo větší spolupráci lidí od cirkusu a muselo by to být dlouhodobějšího rázu. Tak to bych si domluvila. Ale obyčejnou návštěvu zázemí nedomlouvám. Nemám proč. Jsem obyčejný návštěvník. Veřejnost, které jsou cirkusy otevřeny.

Důležitost tohoto blízkého kontaktu při vytváření vztahu ke zvířatům jsem ostatně na vlastní kůži ověřila. Na svém mladším synovi. Ten obrovský obrat v přístupu k našim zvířatům rozhodně není náhodný. Ten obrovský zájem a nekonečné diskuze o tom, co které zvíře potřebuje a jak se to dá kde zajistit, to je ten základ pro formování nového ochránce. Zvířat a společně s tím určitě i přírody. Protože i o tom mluvíme. Když ta zvířata zachráníme a pokusíme se je vypustit zpět do přírody - máme je kam vypustit? Budou tam opravdu mít možnost přežít a rozmnožovat se? Nebudou i tak potřebovat naši péči? To jsou otázky, které po návštěvách cirkusu klade jedenáctileté dítě. Není to impuls k radosti rodiče?

Velkým problémem chovu zvířat v lidské péči je jejich psychický stav. Deprivace může vést k poruchám chování, nudící se zvíře pak může projevovat známky stereotypie. O tom už jsem opakovaně psala. Profesor Ted Friend se zamýšlí nad výroky jednoho našeho senátora a k nudě zvířat doslova říká: "Z mé vlastní zkušenosti, cirkusy třeba nikdy neřešily u zvířat problém s nudou." A mluví o tom, za co se mi aktivisté v diskuzích nejvíce vysmívají. Otevřeně totiž píšu o tom, že cestování je zvířatům prospěšné. Pochopila jsem to tak nejen z dopisu Marthe Kiley-Worthington, ale i z rozhovorů s německým etologem Imanuelem Birmelinem. Také Ted Friend je tohoto názoru:

"Tím, že cestují (zvířata - pozn. autorky), poznávají různá prostředí. A právě cestování je úžasně podnětné." 

Dodává, ze zejména sloni a kočkovité šelmy změny prostředí doslova milují. Ostatně, také svým dětem pravidelně měním prostředí. Jezdíme na neznámá místa a děti jsou tam nadšené. Úplně nejraději mají dovolenou, kdy se posouváme naší republikou a v jednotlivých městech strávíme tři až čtyři dny. Pak se sbalíme a jedeme o kus dál. To je taková naše rodinná štace alá cirkus. Takže proč tedy paní poslankyně řeší, že: " lev se nenarodil pro to, aby jezdil po celé zemi nebo i dál v kleci a tam v manéžích předváděl jednotlivá čísla a kousky, aby proskakoval tyčí." Tyč už jsme řešili. Ale co paní poslankyni vadí na tom ježdění po celé zemi? Odborník na slovo vzatý potvrzuje, že právě to ježdění ten lev miluje a prospívá mu to. Že by paní poslankyně nevěnovala dostatečný čas prostudování všech dostupných vědeckých dokumentů? Že by snad záměrně ignorovala poznatky vědců, kteří spoustu let strávili mimo jiné i v cirkusovém prostředí? Protože třeba práci Marthe Kiley-Worthington jsem jí já osobně poslala. Ukončila debatu. Kdyby ji neukončila, dozvěděla by se o welfare zvířat opravdu hodně. Neměla zájem. Má vůbec zájem o ta zvířata? 

Paní poslankyni bych to možná ještě prominula (tedy zpočátku. Ale jen do okamžiku, kdy prokazatelně byla upozorněna na reálné výzkumy a jejich závěry). Ale ředitel zoologické zahrady, veterinář... ten by měl mít odborné znalosti. Ten by všechna tato fakta přece měl už dávno znát. 

V další části rozhovoru jsem pocítila národní hrdost. Hrdost směřující k našemu největšímu cirkusu. Pan profesor mluví o tom, že žádal cirkusy, aby upustily od umělecké formy a využívaly více přirozenosti zvířat. A já patřím mezi tu část diváků, kteří právě tuto přirozenost milují. Jsem ráda, že u nás máme cirkus, kde na zvířatech nejsou žádné zbytečné chocholky apod. Že tu máme cirkus, kde zebry pouze klušou dokolečka a přeskočí překážku (když se jim chce, taky už jsem viděla, že se jim nechtělo. Tak ji prostě oběhly.) Máme tu cirkus, kde si lvice uprostřed představení klidně doslova řekne o podrbání. 

Mohou si zvířata vybrat? Na tuto otázku mi odpověděla i Marthe Kiley-Worthington. Mohou a dělají to. A je na lidech, aby vnímali to, co se jim zvíře snaží říct. A jak říká Ted Friend - nutit je je velký risk. Proto to cirkusy nedělají. Historku o slonech co si střihli vystoupení i v zázemí už jsem četla v nějakém článku, ale stejně je přímo z úst pana profesora lepší. Ta zvířata prostě do manéže chtějí. Tak proč to někteří považují za špatné? Ted Friend jednoznačně říká, že lidský kontakt je zvířatům prospěšný. Samozřejmě pokud je to dobrý učitel a vytváří dobré podmínky. Benefit cirkusů vidí v jejich péči v režimu 24/7. To v zoologických zahradách nelze. Ano, tak i toto jsem z mailů  pochopila dobře. A mé reakce na facebooku týkající se toho, proč si myslím, že pro některá zvířata je cirkus lepší jak zoo, byly správné. V zoologické zahradě jsou zaměstnanci, v cirkuse rodina.

Názor prof. Teda Frienda na studie S. Harrise už jsem tu rozebírala. Je lehce dohledatelný na internetu. Ale je ochotný toto sdělit i na kameru? Ano. Je. A i když se snaží nereagovat naštvaně, tak mluví otevřeně: "... ona je vlastně zlá, jak je jednostranná a záměrně překroucená." Ted Friend zjednodušeně i v tomto rozhovoru vysvětluje, v čem jsou studie Harrise špatné a uzavírá: "Byl příliš jednostranný a zaujatý... a nakonec musel do důchodu."

Jsou zvířata v cirkusech zdravější? Ted Friend potvrzuje (a mimochodem, to je jedna z věcí, kde Harris tvrdí pravý opak a u toho s klidem Frienda cituje), že zvířata v kočovných cirkusech se dožívají vyššího věku. Co jsem dosud nevěděla, že před nějakou dobou v Americe zoologické zahrady vítaly do své péče slony - cirkusové důchodce. Protože byli v dobré fyzické kondici a byli krotcí. Dnes je situace jiná. Ředitelé zoologických zahrad se nezřídka staví přímo proti cirkusům. Stejně jako "náš" senátor a ředitel zoo a safari. Může ale někdo s dlouholetou zkušeností ze zoo soudit cirkusy? Ted Friend tvrdí, že je to zcela rozdílné a soudit tedy lze jen tehdy, pokud tam dotyčný byl. Byl pan ředitel v cirkusu? Někdo by se ho na to na plénu mohl zeptat. To bych totiž moc ráda věděla. Odborné názory háže dost mimo, má alespoň základní osobní zkušenost?

Co vzkazuje emeritní profesor Ted Friend našim senátorům?

"Prosím, běžte se podívat, pokud máte možnost. Ujistěte se, že jste zjistili více. Nezakazujte něco, o čem nic nevíte a nemáte s tím žádné zkušenosti. Je to i vaše odpovědnost. Myslím, že byste si to měli ověřit a přesvědčit se na vlastní oči."

V závěru Ted Friend vyjadřuje souhlas s návštěvou České republiky. Představuji si ho v cirkusu Humberto. Jak vidí, že se tu běžně natáčí videa ze zákulisí. Jak vidí, že je vše uklizeno. Jak vidí jejich spokojená zvířata, na která se tam po celé dny chodí dívat návštěvníci, kteří mají kdykoliv možnost přímo se zeptat na cokoliv, co je zajímá. Jak kouká na opečovávanou Markýzu, která prostě nechce vystupovat a tak do manéže už několik let nechodí. Jak vidí hru se lvy, kterou při představení předvádí jejich majitel. Myslím, že se mu tam bude líbit. Tak jako nám a tisícům návštěvníků, kteří do cirkusu i přes pandemii stále chodí.