Rozmanitost

 Vyber si svůj cirkus

Minule jsem psala o jednom konkrétním cirkusu. Není to ale jediný cirkus v našem malém státě. Jsou tu i další cirkusy. Dobré, ucházející i špatné. Velké i malé. S volně žijícími druhy zvířat i jen s domestikovanými zvířaty. Pak jsou tu také cirkusy, které za cirkusy osobně nepovažuji, ale mají to v názvu. Za cirkusy je nepovažuji, protože nemají zvířata a pro mne jsou to tedy varieté. Což je trochu něco jiného, i když s kvalitními artisty ne méněcenného. A v této nabídce si pak musíme, každý zvlášť, najít to svoje nej.

Cirkus Humberto vytrvale odmítá finanční podporu a našel způsob, jak si výpadek příjmů alespoň částečně kompenzovat. Jiné cirkusy nemají problém s přijímáním finančních darů. Veřejně za ně děkují, vymýšlí pro své dárce i nějakou formu zvýhodnění. Myslím, že ani tento způsob přežití krizové situace není špatný. Obzvláště, když ten cirkus nezahálí a je se svými fanoušky neustále v kontaktu prostřednictvím nejrůznějších videí. Osobně třeba vždy se zájmem čekám na videa cirkusu Jo-Joo. Nejedná se pouze o záběry ze zimoviště a rozhovory. Tento cirkus vytváří videa s příběhem. A to odpovídá i jejich pojetí běžných představení.

Cirkusový fanoušek tak má na výběr. Někdo má raději tradiční představení, kdy vidí sérii jednotlivých čísel, která jsou protkána vystoupením klauna a rád ví, na koho to vlastně kouká. Někdo naopak neřeší, kdože to nad jeho hlavou balancuje na hrazdě, líbí se mu ale představení koncipované tak trochu jako divadelní představení. My měli v loňské osekané sezóně možnost navštívit tři cirkusy. Dva dobré a jeden špatný. Ty dobré byly rozdílné nejen svým pojetím představení, ale i atmosférou v zázemí. To vše pak divák, často podvědomě, vyhodnocuje a volí si to svoje top. Já mám jasno. Jsem člověk milující tradice a tak mám raději tu tradiční formu. Můj mladší syn ocenil kostýmy a příběh, který je motivován tím, co má rád i ve filmu. Náš autista si s jedněmi zvířaty naprosto rozuměl, s druhými řešil i nějaké vnitřní konflikty, které ale evidentně dokázaly obě strany tzv. skousnout. Myslím, že ani jedno z mých dětí tak úplně jasno nemá, i když jisté preference mi ukazují.

Moc tomu, co se mezi mým synem a zvířaty děje, nerozumím. Ale přišlo mi, že v jednom z cirkusů narušil svým pokusem o onen zvláštní kontakt klid toho zvířete. To si to nenechalo líbit a dalo mu vědět, že toto ne. O co přesně mezi nimi šlo, to netuším. Každopádně to vypadalo, že syn pochopil, že šel špatnou cestou a při další návštěvě už více zvíře respektoval a nakonec si i zde evidentně tu komunikační cestu našel. 

Každopádně do obou dobrých cirkusů, které jsme letos navštívili rádi zajdeme zase. Do jednoho nás to táhne více, ale rozhodně nevynecháme příležitost užít si představení i u toho druhého. Ty zážitky za to stojí. Návštěva cirkusového představení je pro nás to samé, jako návštěva divadla. S tím rozdílem, že v dobrém cirkusu nás to představení 100% zaujme všechny. Najít divadelní představení, které by zaujalo současně pomalinku(!) stárnoucí matku, kluka před pubertou a mentálně postiženého autistu, to už začíná být celkem oříšek. 

Zatím jsem neměla možnost navštívit cirkus - varieté. Ne, že bych neměla chuť. Ale poblíž se v poslední době vyskytoval jen jeden. A zkuste vzít autistu na horror představení. A že mne tam už mnozí aktivisté posílali. Jaksi jim asi nedošlo, že to není zrovna vhodné představení ani pro děti ani pro mentálně postižené. Takže buď natrefíme na svých toulkách republikou na normální představení, nebo budu muset nějak vymyslet, jak jít bez dětí. A matky autistů se, prosím, teď přestanou řehtat. Jde to! Není to jednoduché, kolikrát to chce několik pokusů, ale nakonec se přece musí sejít příhodné okolnosti, ne?

Teď ale vládní opatření nic z toho nedovolují. Nezbývá nám, než si vystačit s videi uveřejňovanými jednotlivými cirkusy. Jmenovala jsem dva, ale i některé menší cirkusy si tu cestu k fanouškům hledají. Ta videa mne inspirují. Napomáhají mi v rozhodnutí, který cirkus sledovat a hlídat si, jestli se jeho štace neblíží našemu aktuálnímu místu pobytu. Protože určitě nastane čas, kdy zase všichni vyjedou a my si zase budeme moci zajít za kulturou. Na živo, ne online.