Co se můj syn naučil v cirkuse

Tonda

Můj syn se tak trošku potatil a asi mi z něj roste zvířátkomil. Neustále prosí o možnost mít nějaké to své zvířátko. Už v prvních článcích blogu jsem psala o tom, že to co viděl v cirkuse, uplatnil na naši kočku a ta se tak od něj dnes nechá v klidu ošetřit. Proto jsme se domluvili, že nějaké nenáročné zvířátko mladýmu pořídíme. S manželem jsme se vzácně shodli na zakrslém králíčkovi.

Koncem března jsem na místní facebookové skupině objevila inzerát. Paní sdělovala, že by ráda našla domov králíčkovi, kterého vykoupila ze špatných podmínek, ale nyní již potřebuje uvolnit místo v kotci pro své mladé králíky. S paní jsem se spojila a zjistila, že s jeho odkupem neváhala ani vteřinu, protože byl podvyživený a bála se, že ho děti doslova ufackují. Pán jí ho prý donesl za uši. Během měsíce, kdy byl u ní, ale přibral a je přítulný. A tak jsem se rozhodla, že mu domov poskytneme my. Během dvou dnů měl syn nachystaný domeček (i s výběhem samozřejmě) a králíčka jsme si přivezli. Pojmenovali jsme ho Tonda. Nevíme proč. Prostě se k němu to jméno hodí.

Tonda byl ze změny prostředí samozřejmě trochu vystrašený. Navíc tedy evidentně moc důvěru k dětem neměl, i když celou cestu k nám domů byl v náručí syna klidný. Ale ono se není proč divit, že? A tak se mladý rozhodl, že určitě potřebuje zatím klid a zvyknout si na svůj nový domov. Tonda byl tedy v kotci a několikrát denně za ním syn přišel, nabídl mu něco k snědku a povídal si s ním. Po týdnu už se Tonda nebál nechat pohladit. Po čtrnácti dnech (přes mé chabé protesty) začal Tonda přes den pobývat v pokoji na velké matraci. Původně jsem ji dětem koupila na cvičení, postupně získala funkci lenošky. Viděli jsme, že je Tonda ve střehu. Mladý pán naznal, že potřebuje klid a čas. A tak králík dostal trochu mrkve a sena (!!! - v pokoji na matraci! Matky, chápete co tím chci říct, že jo?) a mladej dělal, že si ho nevšímá a je normální, že tam sedí spolu. Občas na něj promluvil, pohladil ho, podstrčil mu něco dobrého. Po pár dnech společného lenošení se Tonda najednou začal na matraci v klidu rozvalovat. Netrvalo dlouho a nerozvaloval se na matraci, ale na synovi. Ten měl obrovskou radost a pořád kecal a kecal, jak je to super, že stačilo v klidu vydržet, dát mu čas a on si zvyknul a už se ho nebojí. 

Dámy a pánové, tím to samozřejmě neskončilo! S Tondou se začalo cvičit, protože "paní Worthington přece říká, že se nesmí nudit." A pokud dosud má někdo pocit, že to co dělal neokoukal v cirkuse, tak od teď to o zkušenostech z cirkusu rozhodně je. 

První co mladej sháněl byly odměny. Už během Tondova zvykání si zjistil, že nejlíp fungují pampelišky. Zajisté sdílíte mé nadšení, které se projevilo poté, co si je natrhal a narval do kapes mikiny (ano pánové, nejde to vyprat)! Nicméně Tonda velmi rychle zjistil o co jde a po jednom odpoledni už přihopkal na zavolání. Učí se vyskočit na bedýnku či postavit se na zadní. Je aktivní, zvídavý a po strachu a obezřetnosti je veta. Aktuálně se Tonda seznamuje se pennyboardem (já tomu ale říkám skate, milion názvů pro v podstatě jednu a tu samou věc si nehodlám pamatovat). Přesně podle popisu cirkusáků, kteří ve videích tvrdí, že vše musí jít pomalu a s klidem. První dva dny očuchával a opíral se o zajištěný skate. Postupně té divné věci začal důvěřovat a občas si na ni vyleze i sám. Už zvládá i posun pár centimetrů dopředu a zpět. Upřímně - děsím se okamžiku, kdy mi Tonda přifrčí na skatu naproti. Úplně si totiž nejsem jistá, že bude umět brzdit.  Ale jak tak pozoruju svého syna: tou trpělivostí, pravidelností a horou lásky a pochval se k tomu časem dopracuje. Aktivisté mají výhrady proti medvědovi na skatu. Tak my zřejmě budeme mít králíka na pennyboardu.

Jediné, na co si musíme dávat pozor, jsou uši. Těm se snažíme vyhýbat, protože Tonda vždycky znejistí. Stále má asi ještě v paměti, jak ho za ně někdo nosil. Musím ale říct, že když jsme mu na uchu našli klíště, tak jeho vytažení už nebyl problém. Tonda je novým členem naší rodiny, kterého respektujeme a on nám za to důvěřuje.

Ještě na závěr tu mám jeden postřeh mladýho. Jeho kamarád má zakrslého králíka už dva roky. Naposledy si ho prý hladili. Syn se pozastavoval nad tím, že kamarádův králík se evidentně bojí, když je mimo klec, za kamarádem nepřihopká a z náruče mu zdrhá. Prostě se chová stejně, jako náš Tonda, když jsme si ho donesli. Jeho závěrečné konstatování mluví za vše: "Když on to nedělá jako v cirkuse. To se mu musí věnovat každej den a být trpělivej. Pak možná bude ten jeho králík tak skvělej, jako náš Tonda."