Letní výlety 2022 - Beskydy

Beskydy

jsou jedním z našich oblíbených míst. Každoročně se sem vypravujeme alespoň na tři dny. A letošní prázdniny jsme výletem až k polským hranicím zahájili.

Nejeli jsme tímto směrem náhodou. Už dlouho jsme se chtěli podívat do konkrétního cirkusu a ten se v tuto dobu zdržoval v naší oblíbené části republiky. Takže nebylo co řešit. Nejezdíme ale jen za cirkusy, naše letní výletování je vždy spojeno s poznáváním okolí.

Hned první den jsme ale jeli tam, kam nás to táhlo nejvíce. Do Českého Těšína. Lístky do cirkusu Bob Navarro King jsme měli objednané, takže jsme Těšínem dopoledne jen projeli směrem do Archeoparku Chotěbuz-Podobora. Jakože... projeli... No jako víte jak to je, když řídí žena, že? Tak jako jo, vzali jsme to neplánovaně přes Polsko. Což byl krapet průšvih, páč navigace mi v jednolitém šedém poli napověděla akorát to, že hranice nejsou daleko. Ale já jsem šikovná ženská (musím se pochválit, když to jiní neudělají, že jo) a i bez navigace se mi povedlo najet zpět do ČR. 

Výlet do repliky slovanského hradiska se ukázal být skvělou volbou. Kluci si zabojovali, přičemž mlaďoch protestoval, že brácha v boji začal používat i štít (jojo, i autista postupně nabírá strategické znalosti). Vyrazili jsme si mince, prohlédli polozemnice, zastříleli z luku a snažili se rýt hlaholici do vosku.

Zvláštním zážitkem pak bylo navlíct na sebe drátěnou košili a narazit si na hlavu helmu. Zatímco mladší hrdě hlásil "pohoda", tak náš autista po vyfocení začal dávat najevo, že tuhle tíhu teda dlouho na sobě mít nebude. V archeoparku jsme strávili velmi příjemné tři hodiny a vyrazili zpět do Těšína.

Nevím proč, ale mladej při nasedání do auta pronesl: "Mami, a kdyby to nebylo přes Polsko, bylo by to super." Jako co tím chtěl říct, puberťák jeden drzej? 

V Těšíně se před cirkusem začínala tvořit fronta, podařilo se nám ale vybrat si místo, které se nám fakt líbilo. Kluci dostali něco na zub i na doplnění tekutin a dobu před zahájením představení jsme vyplnili jednak zkoušením, jak nejlíp fotí mladýho nový mobil (ocenili jsme vysvědčení s vyznamenáním i přes 120 zameškaných hodin docela štědře) a vymýšlením přestávkové strategie (jakože do zázemí na zvířátka nebo něco do trávicího ústrojí?) Představení zkusím nějak rychle shrnout - prostě super odpoledne. Mám potřebu ocenit malou Alexis.

Nejen za její úžasné akrobatické číslo. Měli jsme totiž nedávno možnost v jiném cirkuse vidět malou dívenku s kozami. No, ta holčička tenkrát spíš jen dělala parádu, kroutila sukýnkou a nikdo si jaksi nevšiml, že se té sukýnky kozy spíše lekají. Navést kozu kamkoliv neuměla, zdatně jí sekundovali dospělí a celé vystoupení bylo doslova ubohé. I tady vystupuje holčička s kozami a drůbeží (to je mimochodem boží vystoupení, čekám kdy mi mladej přikáže koupit slepicím skluzavku).

Jenže Alexa to se zvířátky umí. Ví jak je navést, komunikuje s nimi. Prostě šikovná malá slečna. Toto vystoupení bylo krásné a veselé. Přestávku jsme zvládli rozdělit mezi zvířátka i bufet. Zde se dá i hezky popovídat, mimochodem. Ale ne, nepřesvědčili mě. Další dítě už si fakt pořizovat nebudu 😁. Po přestávce jsme měli možnost vidět vystoupení lvů. Trochu nás zklamalo, co si o nás lvice myslí...

ale jinak dobrý. Měli jsme před sebou lvici i lva. Ten z toho nadělení na podstavci teda nebyl nějak odvázanej. Vlastně poprvé jsme měli možnost pozorovat, že i zvířata se snaží vyvarovat šlápnutí nebo dokonce sednutí do smradlavé hromádky. Celkově bych řekla, že jsme v tomto cirkuse byli poprvé, ale s největší pravděpodobností ne naposledy.

Následující den jsme putovali podél hranic. Nejdříve jsme si zajeli do opevnění Velké Šance. Po procházce pozůstatky opevnění jsme šli do  návštěvnického centra. Uvítala nás zde velmi příjemná slečna, která nás provedla malou výstavní síní, povykládala nám o historii opevnění a kluci si vyzkoušeli střelbu z miniděla a poskládali obrovské puzzle. Je to pro nás také jedno z míst, kde jsme si návštěvu užili. Z Velké Šance jsme jeli na Trojmezí. Vyrazili jsme z obce Hrčava. Na jejím konci je výborná kavárnička. Tu tedy k návštěvě rozhodně doporučujeme. Cesta na Trojmezí není zrovna po rovince, ale pomalým tempem jsme ji i s handicapem zvládli. Na místě jsme ale tak nějak zažili zklamání. Prospekty lákají na možnost být v jeden okamžik ve třech státech. Tak na to zapomeňte.

Kde přesně je ten bod styku tří hranic, to jsme také nezjistili. A tak jsme chvíli běhali z jednoho státu do druhého a vydali se pomalu zpět. K tomuto turistickému bodu bych řekla jen jedno - za tu túru to nestojí. Z české strany bez překročení hranice k bodu nedojdete. Slováci mají na druhé straně stroje a čerstvý asfalt, prostě staveniště. Z polské strany vede k hranicím pěkná cestička, nicméně končí zničehonic a pokud se moc nekoukáte pod nohy, tak tady to doporučuju. Jinak zahučíte z asi metrové výšky. Stezka prostě končí pár metrů před lávkou a zjistíte to až v okamžiku, kdy na tom konci stojíte.

Z Hrčavy jsme přejeli k nejvýchodnějšímu bodu ČR. Tady se nám líbilo. Čekala nás příjemná procházka lesem, na nejvýchodnějším bodu je příjemné posezení a krásná příroda. A z parkoviště je to po rovince a kousek. Tedy, s vozíkem se tam nedostanete, poslední úsek je fakt vymletý kopeček plný kořenů. Ale pěší se sem dostanou i s motorickými problémy.

Následující den jsme se vypravili do ZOO Ostrava. Hele, nemám nic proti bannerům na ochranu přírody. Ale tady to už zavání mírným extremismem. Krávy fakt za nadměrné množství metanu nemůžou. On totiž není metan jako metan. A aby se mi někdo v zoologické zahradě snažil vnutit, že nemám jíst maso či co, to mi vadí. I když to bylo jen formou statických tabulí. Prostě tohle mi zkazilo celý zážitek ze zvířátek. Když pominu "detail" jednoho lva a jedné lvice. To mi taky dost hlava nebere. Jestli je jich tam víc, tak se omlouvám, ale my jsme viděli jen tyhle dva 😟 Ale jinak teda příjemná procházka, ZOO jako taková je hezká. Ale my už tam asi nepůjdeme. A teď razíme domů, čekají nás dva dny v Praze.