Jak jsme (ne)šli do cirkusu

 Podzim v Brně a okolí

je letos ve znamení cirkusů. Vlastně mám pocit, že se nám tu letos s cirkusy doslova roztrhl pytel. Ale možná je to tím, že před dobou covidovou mne cirkusy v podstatě nezajímaly. Ale opravdu mám pocit, že je jich letos nějak víc.

V naší vesnici třeba cirkus nebyl možná deset let. Ve vedlejším městečku se jednou za rok jeden objevil. Ale byl to jeden z těch, který způsobil to, že jsem do cirkusů odmítala chodit. 

Letos jsme byli v Humbertu v Brně, následně přijel cirkus vedle do města, pak jsme navštívili v Brně i hororový Paranormal cirkus Jung bez zvířat. A teď se nám rozložil cirkus dokonce i ve vesnici. Bohužel jsme se ale v pondělí dozvěděli, že ve středu a ve čtvrtek je představení. Kdo mě zná, tak tuší. Najít v mém kalendáři čas na zábavu už za tři dny, to je téměř nemožné. Ale šlo by to, kdyby se nám moc chtělo. Jenže situace byla ještě složitější. 

Zatímco v Brně se v Líšni balil cirkus, kam už nehodlám jít a tedy mi to bylo fuk, tak do Bystrce se naopak chystal cirkus, který jsme plánovali znovu navštívit od okamžiku, kdy jsme zjistili, že k nám přijedou. Jo a ještě je v Brně jiný hororový cirkus. A do toho náhlá možnost, která by nás stála sem tam nějaký přesun plánů. Cirkus to byl maličký, jediné vystupující zvířátko byl had (připomínám - mám fobii). Já bych se na akrobatické vystoupení i šla podívat (hada bych si nějak vnitřně srovnala, však v Jo Joo jsem taky přežila, ne?) Ale jelikož to bylo časově v pressu, tak jsem nechala rozhodnout syna. Dal jedinou otázku: "Co tam mají za zvířátka?" No, had ho nepřesvědčil. Prý si raději do víkendu počká na Navrátilovic lvy. Chápu malé cirkusy, že ve vesnicích nestojí dlouho. Jde o návštěvnost, ta by určitě na jednotlivá představení byla pak menší. A při cenách energií je naplněnost šapitó důležitá. Ale pro nás to prostě bylo časově nevhodné a do tohoto cirkusu, který nám zastavil takřka pod nosem, jsme tak nešli.

Kam jsme ale opět vyrazili byl cirkus Bob Navarro King. Už jsme se tam vydali v létě a je to jeden z cirkusů, kam se rádi kdykoliv vrátíme. Když jsme v neděli dopoledne zjistili, že už fakt nikdo nepotřebuje pomoct na vinobraní a jsme všichni zdraví, tak jsem si pro jistotu zavolala pro rezervaci. Moc mne nepotěšilo, že byly volné lístky i do lóže, ale zase jsem si je mohla objednat já, že jo.

Představení jsme si užili, šapitó bylo nakonec plné a tak i po této stránce jsem byla spokojená. Přece jen je to asi pro cirkusy složitější, když se v jednom městě střídají jak na přehlídce. S čím jsem teda nebyla moc spokojená byla reakce našeho autisty. Myslela jsem, že už je na emoce zvyklý a všechno půjde jako na drátku. Tak chyba lávky. Všechno šlo dobře . Až do konce. Představení myslím, ne našeho výletu. On totiž mladej opět nějak odmítal konec představení vzít v potaz. Takže seděl. Šapitó už téměř prázdné, poslední děti se vozily na konících a náš mladej - sedí a spokojeně kouká. Po třetím bráchovým pokusu o probrání z rauše a odchod, jsem se pokusila (už podruhé, na začátku jsem to vzdala dobrovolně) o uspořádání odchodu já. No hurááá, povedlo se. Na nic jsme nečekali a mladýho okamžitě nasměrovali ven. Tak ale zase to byl z mého pohledu jediný zádrhel, takže dobrý. Příště už počítám s tím, že jak se odchází od Navrátilů z Humberta, tak se odchází od Navrátilů z Kingu. Takže složitě. Ale to neva. Je to znamení, že se mu tam líbilo a zážitky mu pomáhají. A ty dobré pomáhají i mně 😉

P.S. Znovu mám potřebu se vyjádřit k malé Alex. Tahle holčička předvádí nejen úžasnou plastickou akrobacii, ale je radost na ni koukat i při vystoupení se zvířátky. Je vidět, že jim rozumí a řekla bych, že ji práce s nimi baví. Tak budeme doufat, že zdravý lidský rozum zvítězí nad nepodloženými emocemi aktivistů a až bude Alexis velká, tak bude moct se zvířátky pořád vystupovat a těšit tak mnohé děti i dospělé.