Jak si koupit pečivo

Máme potravinovou intoleranci

To není nic zvláštního, takových lidí je hodně. Náš autista nesnese vajíčka (sranda, máme nějakých 15 slepic) a laktózu (čímž je jasný, že krávu si ti mí dva magoři nepořídí.) K tomu má už od školky lehkou nízkopurinovou dietu, ale ta už nás nějak nerozháže. 

Jak jsme na intoleranci přišli, to už jsem tu párkrát psala. Synátor je nevyšetřitelný, takže jsme psali vše co snědl a k tomu čárky, kdy se z toho po.... Po mnoha měsících (😟) jsme se toho konečně dopídili. Od doby, kdy se výše zmíněným potravinám vyhýbáme, přibral na váze, je aktivnější a hlavně můžeme zase na výlety relativně v klidu a bez rizika, že mu z kraťasů poteče hnědožlutý potůček.

Už je to druhý rok, co se stravuje bez vajec a laktózy. Zatímco to druhé je relativně v pohodě, i když zmrzlinové sorbety jsou většinou výrazně dražší a mléko za 15 kaček taky neseženete, tak vejce, to je paráda. Zjistili jsme, že třeba kaiserky jsou velmi nebezpečné a je třeba kontrolovat složení pekárnu od pekárny. A teď pojďme k tomu, jak takový nákup může probíhat.

Můžete jít třeba do malého obchodu na vesnici. Tam přeji hodně štěstí, složení budete hledat pravděpodobně u obsluhy. A taky můžete jít do supermarketu. A tady je občas legrace. Pro ostatní nakupující, ne tak pro mne (nedej ten nahoře, abych s sebou na ten nákup vzala i autistu).

Nejlépe se nakupuje v obchodech, jako je třeba Billa. Tam jsou prťavé číslice přímo u cenovky. Paráda. Něco se vám líbí, zjistíte, že tam je trojka nebo sedmička, tak polknete slinu a hledáte dál. Jo, fakt si ty čísla pamatujete, ten ofiko seznam je super. Pak můžete dojít do Penny. Tam narazíte na obrovskou ceduli, že složení výrobků je v katalogu vedle stojanu. Chvíli bezradně hledáte, po pěti minutách se vám povede odchytit zaměstnance. Ten se zašklebí (já vím, otravuju. Ale taky mi to není příjemné), zajde dozadu (kam vy jako zákazník nesmíte, proto jste hledali marně) a katalog vám přinese. Pak s ním jak tydýti stojíte u regálu. Trochu zavazíte, ale nakonec se nějak prolistujete k tomu, co potřebujete. Ještě furt dobrý, může být veseleji. Můžete totiž vypadat jak v cirkusu. Klaun myslím. Protože to, co se děje v Albertu, to musí být pro lidi fakt podívaná.

Tam totiž máte katalog na stěně stojanu. Takové otáčecí pidikartičky. A protože je jich moc, tak jeden je na jedné straně stojanu a druhý na opačné.  V reálu to tedy vypadá takto: vidíte bagetu, dostáváte na ni chuť. Zjistíte tedy z cenovky název zboží a jdete na bok stojanu. Prolistujete všech asi 30 kartiček a zboží nenajdete. Kartičky tedy vrátíte do původní polohy a přeběhnete na druhou stranu stojanu. Tam se možná zboží dopídíte. Hmmm, blbý. Tam je mlíko. Znovu se vydáte slintat ke zboží. Jo, ale tahle bulka taky vypadá dobře. Jak že se jmenuje? Jo. Půjdu napravo nebo nalevo? Zkusím nalevo..... 30 kartiček....a nic. Hmmm, tak napravo.... Jo, mám to. No, tak tam je vajíčko. Tak nic.... Jdu hledat něco jiného.... Slina.... Jak se to jmenuje?... Napravo.... Nalevo.... Tak nic......  

Hele jako, upřímně. Po čtvrté už jsem nikdy nešla a v Albertu už tak nějak kupuju jen rohlíky a šumavský bochník. Prostě nemám sílu tam ze sebe dělat šaška. A ani čas, mimochodem. No a zkuste si tuto situaci přehrát ještě s přítomným autistou, který má problém se vracet. Jakože tam - zpátky - tam - zpátky.... to prostě stojí hodně sil, aby to dal.

Ještě tedy mám zážitek i z místní pekárny. Taková ta klasika, jak vejdete do krámku, tam za pultem jedna prodavačka. Té řeknete co chcete a ona vám to rychle nabalí, sečte, zaplatíte a na řadu jde další. Tak za mnou teda na řadu hned tak někdo nejde. Stalo se mi, že jsme (společně s prodavačkou) produkt hledali v katalogu a on nikde. Prodavačka nejdříve vybalila další tři katalogy, ale ani tam nic. To už za mnou zákazníci notně přešlapovali. No, ve finále prodavačka volala mistrovi do výroby. V tomto případě to mělo šťastný konec, zmíněnou novinku nám mistr odsouhlasil jako vhodnou i pro naše intolerance. Úplně netuším, kolik zákazníků jim během této estrády z krámku odešlo, ale příjemně mi nebylo.

Kdybych to měla shrnout, nejlepší je koupit nejlevnější rohlíky, v těch mimo mouky, vody, kvásku a soli nic moc dalšího nebude. A nebo péct doma. On i ten loupáček totiž jde upéct bez vajec.

Milí čtenáři, pokud provozujete nějaký obchod nebo občerstvení, tak vás za všechny rodiny alergiků moc prosím, napište ty čísla ideálně hned k cenovce. Fakt nám to strašně pomůže a nebudeme vám pak dělat v krámku zbytečné fronty 😉 

A milí zákazníci, pokud vás někdo zdržuje tím, že hledá v katalogu složení, buďte tolerantní. Dělá to proto, aby neměl průjem nebo anafylaktický šok. Buďte si jistí, že ho ta situace taky štve. Ale nemá jinou možnost. Třeba mu pomůže, když po jeho odchodu utrousíte, že kdyby byly alergeny vypsané přímo u výrobků, nemusela by ta paní tak zdržovat ✌