Škola prý není cirkus
říkává se, když se začíná vytrácet řád. Já tedy mám z četných návštěv cirkusů pocit, že řád je právě to, co tam funguje. Víte přesně co, kdy a jak bude. Ve školství je to ale jinak a já mám potřebu se zmínit, proč jsem se rozhodla stávkovat. Dnes tedy necirkusové téma, které se mne ale úzce týká.
Termín učitelské stávky se blíží. Máme za sebou několik pokusů, které nedopadly zrovna valně. Většinou byly vyhlášeny jednoduše za učitelské platy a mnozí z nás odmítali brát děti jako rukojmí. Nyní je ale situace jiná. Tentokrát cítím, že jsou chystané vládní změny namířeny i proti zájmům dětí.
V roce 2016 propukla novou vyhláškou v ČR inkluze ve školství. Do běžných škol přibylo poměrně velké množství žáků, kteří mají závažnější potíže. A tehdy bylo slibováno mnoho. S postupným přibýváním těchto žáků v běžných školách ale jejich podpora pomalu a tiše zaniká. Stále není bráno jako standard, aby škola měla svého školního speciálního pedagoga či psychologa. Tito poradenští pracovníci škol roky pracují na základě projektů, na jejichž konci se strachují zda (a za jakých podmínek) bude vypsán projekt nový. Nezřídka se stává, že mezi projekty je časová mezera a ředitelé řeší, jak tyto pozice v mezidobí vykrýt.
Během pandemie musely školy řešit distanční výuku. Kdo si myslí, že tehdy ministerstvo zareagovalo a okamžitě vytvořilo metodiku pro hodnocení a distanční výuku, tak se krutě mýlí. Pokyny docházely až v okamžiku, kdy tzv. teklo do bot. Do té doby ředitelé i učitelé improvizovali. Ale zvládli jsme to a mlčeli.
Ještě jsme nedořešili všechny podistanční problémy a nastal další nápor. Příliv dětí z Ukrajiny. A nová vláda... se starými praktikami.
Děti nám poslali do škol neřešíc, zda si vůbec mají kam sednout. A aby se vešly, vydalo se rozhodnutí, že všechna hygienická nařízení se prostě dodržovat nemusí a učit můžeme i na chodbách. Toto samozřejmě došlo až nějakou dobu poté, co nám děti do škol přišly. Jak je máme hodnotit jsme se dozvěděli až o mnoho týdnů později.
V tento moment bych se vrátila k úvodu článku. Ty děti s handicapem totiž potřebují také menší kolektivy. Snížení počtu žáků ve třídách běžných škol ale není možné a malé uprchlíky musí škola přijmout, pokud má volnou kapacitu. A jsme tam, kde jsme být nechtěli. Přeplněné třídy a v nich děti s autismem či na vozíčku. A nikdo to nehodlá řešit. A tak ředitelé často využívají možnost, kterou jim skýtá PhMax a přestávají dělit hodiny matematiky a českého jazyka na druhém stupni (čímž se ale horší kvalita přípravy na přijímací zkoušky) a dělí hodiny v prvních ročnících. Není sice možnost dělit všechny hodiny, ale každá se počítá. A teď jsme u toho podstatného. Tyto dělené hodiny se dle návrhu vlády mají omezovat. Poslední nástroj, který měli ředitelé škol k tomu, aby minimalizovali dopady začlenění takového množství cizinců do škol.
Návrh na snížení platů a úvazků nepedagogickým pracovníkům ani nebudu komentovat. Neviděla jsem, že by si kterýkoliv z těchto pracovníků v pracovní době hrál na mobilu (jako to běžně můžeme vidět při záběrech z našeho Parlamentu). Ale viděla jsem jejich tarifní plat. Mohou si kdekoliv vydělat podstatně více. Mnoho kuchařek odchází ve zkušební době. Po srážce s výší prvního platu.
Existují koncepční dokumenty, které nám dávají jakousi vizi kam směřovat. V ČR je ale běžné, že nejsou plněny. Termíny ze strany ministerstva jsou jen data, která téměř nikdy nesedí. Že to způsobuje mnoho problémů školám i rodičům, to se neřeší. A tak jsem ráda, že nejsem rodič žáka deváté třídy a netápu, kolik budu moci dát dítěti přihlášek na střední školu. Nemusím také řešit, jakým způsobem se ty přihlášky vůbec budou podávat a dokonce mi může být jedno i to, do kdy musí být odevzdané. Ale za ty rodiče bych byla ráda, kdyby ministerstvo dokázalo vydat všechny dokumenty včas a už v září bylo jasno. Což letos, bohužel, není.
Dlouho jsme mlčeli. Tiše přijímali rozhodnutí, která mnohdy přišla doslova na poslední chvíli a snažili se vše ukočírovat tak, aby dopad na naše žáky byl co nejmenší. Ale už toho je moc a je třeba říct dost. Chápu, že vláda potřebuje šetřit. Ale nemůžeme chtít na jedné straně inkluzi, kvalitní vzdělávání a rozvoj komunikačních dovedností žáků nejen v cizích jazycích a na straně druhé narvat do tříd 30 žáků a ještě omezit pozice asistentů a nepočítat ani s řádně ustavenou pozicí poradenských pracovníků školy.
Byla tu někde zmínka o mém platu? Nebyla. Protože ten teď opravdu neřeším a nebyl by důvodem pro moji účast ve stávce. Řeším koncepci, dlouhodobý přístup a ohrožení kvality výuky. Protože i nejlepší učitel prostě neumí dělat zázraky.
Komentáře
Okomentovat