Školní hurikán

 A jsou tady zase prázdniny

V letošním roce jsem se na ně nebývale těšila. Školní rok byl enormně náročný a to hned z několika stran.

Za prvé jsem se na podzim přidala do stávky. Z obav před špatným financováním nepedagogických pracovníků. My je totiž v těch školách fakt potřebujeme. A taky z obav nad snižováním celkového počtu úvazků na škole. Mnoho lidí se mi vysmálo. Vždyť přece Bek tvrdí, že je to blbost a tohle nehrozí. Nevěřila jsem. A dobře jsem udělala. Protože aktuální situace u nás je taková, že uklízečku dotuje město a školníkovi se dorovnává plat z peněz určených na odměny pedagogů. Jo a ty úvazky, tak to jsme přišli o dva. Jakože o 44 vyučovacích hodin. Na školu o 18 třídách dost darda. Takže slučujeme. Nejen angličtiny či češtiny a matiky v posledních ročnících, ale třeba i pracovky. To jsem zvědavá, jak to zvládneme. Třeba vaření s 25 žáky v kuchyňce, kam se jich vleze tak 8, to bude umění. O tom, co vařit, aby se všech 25 dětí zapojilo, raději nechám přemýšlet kolegy. Už se těším, až ty pracovky bude mít i žák na vozíku. To se asi půjde vařit třeba do učebny chemie. Ta je větší. Pustím si Dívku na koštěti. Třeba tam bude nějaký fajn recept.

Za druhé jsem si ověřila, že nemá smysl nechávat dítě ve škole, kde mu není dobře. Nebo jinak. Ne, že to nemá smysl. Je to totální kravina. Diskuze o změně školy u nás probíhaly už v loňském roce. Prostě si v této škole nic nesedlo. Mladej ale pořád tvrdil, že to zvládne. Proč? Změnou školy by bylo složitější se setkávat s kamarády. Až to pak jednoho dne překročilo hranice únosnosti. Zažili jsme si reálné deprese a na poslední chvíli jsem mu oznámila, že se ho neptám, ale oznamuju mu, že jde jinam.

Obrat k lepšímu na sebe fakt nenechal dlouho čekat. Už za dva měsíce se zase začal smát. A s těma kámošama trajdá po venku pořád. Ufff. 

Zažili jsme ale i dobré okamžiky. Náš autista má třeba ve škole novou spolužačku. Holčička si strašně ráda hraje na doktory. Pan učitel si tedy hned na začátku roku připsal do diáře existenci mnoha dalších šedin. Páč holčička si za oběť na hraní vybrala našeho mladýho. Přiblížím vznik šedin... Mladej totiž po zážitcích s odběry krve odmítal vkročit do jakékoliv ordinace. Když byl jednou nemocný a chtěli mu změřit teplotu, tak rychle vzali zpátečku. Prý orangutan hadra. Řev, amok, třída málem na třísky. A holčina lapne obvazy a valí si to k němu 🙈. Děs v očích měli ale pouze pedagogové. Mladej se od holčičky nechal obvázat a náramně ho to bavilo. 

Jo, tušíte správně. Holčička byla ihned drsně zneužita. Nejdříve dostala za úkol nacvičit lepení náplasti. Vyřešeno za dva měsíce. Pak nás čekalo vyšetření na kardiologii. Stetoskop měla na uších snad každou přestávku. A tak i kardiologickou prohlídku jsme letos zvládli. Následoval poslední úkol. S odvahou krále, přikazujícího Plaváčkovi trhat dědkovi zlaté vlasy, jsme malou zaúkolovali k tréninku zubní prohlídky. I tu jsme nakonec zvládli. Jenže nedopadla dle představ a bylo třeba vrtat. Vyměnili jsme letos zubaře a mladý pan doktor se rozhodl aspirovat na Nobelovku a že by to zkusil bez narkózy. Hele, i já jsem polkla děsem. Na druhou stranu.... kdyby to přece jen šlo.... každá narkóza je riziko....  No jasně! Odkývala jsem to. A hned se svěřila panu učiteli. Strategie byla jasná. Ve škole bude probíhat nácvik strkání kdečeho do pusy (naštěstí šlo jen o lžičky a lékařské špachtličky) a vrnění logopedickými masážními strojky na tváři. Především v oblasti, kde se kaz nachází. Doma pak podpoříme úsilí spolužačky videi o vrtání zubu a nákupem levného elektrického zubního kartáčku, kterým budeme dělat bordel v puse (jakože jo, ty levný jsou jak sbíječka). Dva měsíce tohoto tréninku měly úspěch. Pan doktor má Nobelovku a mladej novou plombu 👏

Teď už v klidu můžeme užívat prázdnin. Tak třeba se s vámi potkáme v některém našem dobrém cirkusu. Poznávací znamení? Autista, puberťák a vytlemená matka 😉