Pravda jednoho zdroje

Četla jsem článek

Byl uveřejněn v časopise, který jsem si dosud kupovala jen od prodejců na ulici. Ale informace o tématu nového čísla mne zaujala natolik, že jsem si ho tentokrát koupila hned - online. A osobně hořce lituju toho, že jsem touto koupí časopis podpořila.

Jedná se o nejnovější číslo časopisu Nový Prostor, který byl v prodeji od 19. ledna 2022. Kupuju si ho již od samého začátku jeho vydávání, což je odhadem nějakých dvacet let. Pravda, neženu se za prodejcem hlava nehlava, ten člověk mne musí zaujmout. Jakože nemusí křičet jak kdysi kameloti, ale úsměvu a příjemného člověka si na známých místech všimnu. I když jen tiše stojí. Pravdou také je, že tento časopis nikdy nebyl tak úplně mým šálkem kávy. Normálně bych si ho asi pravidelně nekupovala. Mnohdy přečtu jeden nebo dva články a zbytek mne nějak nebere. Ale líbí se mi koncept podpory lidí, kteří se snaží vydělat si a nežebrat. A tak se mi občas stane, že to mám doma i dvakrát nebo třikrát.

Ale pojďme kouknout na obsah toho článku. Nový Prostor se mnou chvíli komunikoval, tak občas přidám i jejich dosavadní reakci. 

Asi z mých nejrůznějších reakcí na FB tušíte, že nemám ráda, když se někde objeví zavádějící fotka. Jako třeba ten děsně vypadající pomalovaný tygr. Tak taková se u článku neobjevila. Redakce ale použila fotku opice na trojkolce. To mi přijde také zavádějící, i když ne tak moc. Hned první věta ale vše podpořila. Tušíte správně - hořící obruče. Kdo se o téma zajímá, tak ví, že toto je v našich cirkusech zakázáno už nějaké to desetiletí (primáti i oheň). Včetně toho oblečku, co ta opice na sobě má. Redakce opáčila, že je v textu jasně použitý minulý čas. Tedy nikde není napsáno, že to tak nyní je. To je fakt. Ale hned následující věta je o současnosti, takže těžko říct.  Ale jde tu hlavně o emoce. Co ve vás vyvolá za emoce úvod článku, mluvící o něčem, co se dělo před třiceti a více lety? Budou vaše emoce směřovat k cirkusům, které tu fungovaly tehdy, nebo k těm, které tu jsou nyní? Když tam není zcela jasně napsáno, že toto už tu dlouho není a vy to nevíte, protože tam nechodíte?

Úvodní odstavec mluví o vzniku cirkusů a o tom, že to byla možnost, jak spatřit divoké zvíře, které jinde k vidění nebylo. Jo. S tím se dá souhlasit. Kdysi dávno se divoká zvířata dostala do péče lidí. Odchytem z přírody. Tímto způsobem se ostatně dostala i do zoologických zahrad. Dnes už ale jejich potomky za divoká zvířata označovat nemůžeme. Jsou už v lidském chovu po několik generací. Už nejsou divoká. A to i přes to, že jen tak někdo k nim do výběhu nemůže. Pravda, nemůžeme ani říct, že jsou domestikovaná. Jisté ale je, že proces domestikace už u nich začal. 

Co mne ale doslova nadzvedlo ze židle? Byla to tato část: "Ze zajímavého pohledu na divokou zvěř se postupně stává smutná přehlídka zubožených tvorů." 

Kdo byl v současném dobrém cirkuse, tak asi právě taky nadskočil. Viděli jste tam zubožené tvory? Třeba v Humbertu nebo Jo-Joo, když už je Nový Prostor v článku zmiňuje? Já ne. Naopak. Sharon a Baby vypadají dobře, ne? A od doby, kdy jsem viděla lvy pana Navrátila, považuji za smutný pohled spíše ten, který se mi často naskýtá při návštěvě zoologické zahrady. A teď nic proti zoo celkově. Jen jsou věci, které by se i tu měly změnit. A nejde jen o naplňování potřeb zvířat a kompenzaci absence lovu. Jde třeba i o jejich rozmnožování. Protože já osobně si nemyslím, že je v pohodě nechat lvy a jiná zvířata množit se a mláďata pak zabíjet jen proto, že nevím co s nimi. Ale zpět k té větě.

V čem je přehlídka zvířat v cirkuse smutná? Osobně nevím. Pokud se tedy opět bavíme o dobrých cirkusech. Ale NP tvrdí, že mluví obecně. Takže by asi měla být smutná všude. Co je smutného na hravosti a spolupráci lidí a zvířat? Tak nějak nevím proč, ale zase se mi sem dere Helča Humberto.

Jasně! Tentokrát kecám. Samozřejmě, že vím proč. 

Lvice, která je ve všech směrech svá a při představení si jede svou linii bez ohledu na to, jak to ten dvounohý parťák původně zamýšlel. Lvice, která vám vykouzlí úsměv na tváři nejen při představení, ale mnohdy i v zázemí během dne . Lvice, která svého chovatele moc ráda škádlí, ale současně se nebojí před ním rozvalit a okatě ho vyzvat, aby ji podrbal. Tohle není zubožené zvíře a rozhodně na ni ani není smutný pohled. Takže za mne: tato věta je naprosto nepřijatelná a to zejména z toho důvodu, že se jedná o článek, který: "je napsaný velmi obecně," jak mi bylo od Nového Prostoru sděleno přes messenger. Protože obecně vzato: v současných cirkusech nejde ani o smutnou přehlídku a už vůbec tam nejsou k vidění zubožení tvorové. A jestli někde ano, pak tento případ není premisou k zobecnění.

Pobavila mne informace, že se nelze dopočítat přesně, kolik cirkusů má "divoká zvířata", protože si je navzájem půjčují. Živě to vidím. Humbertovic Helča bude na jednu sezónu zapůjčena do jiného cirkusu, kde bude ty svoje kousky zkoušet na jiného cvičitele. Kterýžto ji nezná a ona jeho taky ne. Helča si v manéži dělá co chce a nový cvičitel je ve snaze přesvědčit ji alespoň k tomu, aby se uráčila zvednout a nečekala jen na podrbání, celý zpocený a během toho roku zcela oplešatí... Představa hezká.

Realita ale o hodně jednodušší. Počítám, že ve výsledku by byl z nového cvičitele během nepatrné chvilky "mastný flek". Nemám pocit, že by k těmto zvířatům mohl přistupovat někdo jen tak. Cirkusy si prostě zvířata nepůjčují a už vůbec ne šelmy a jiné volně žijící druhy. Ale existují chovatelé, kteří se nechávají najímat do angažmá. To jo. Ale to přece není půjčování...

Přehmat ohledně zubožených zvířat je zřejmě o tom, že autor asi neviděl představení současného dobrého cirkusu. A netuší tak, že je to ukázka spolupráce lidí a vitálních, psychicky vyrovnaných a hravých zvířat. Nebo byl v nějakém zastaralém cirkuse, kde zvířata skáčou na prásknutí bičem a člověk je ten, kdo vyloženě rozkazuje. Jo, takový cirkus je. Taky jsem do jednoho podobného vlezla. A už mě tam neuvidí. Nelíbilo se mi to. A ani mým synům. Tihle ať klidně skončí. 

V článku je i věta: "Jedno je ale jisté, zvířata v cirkusech určitě nemůžou být spokojená." Redakce mi tvrdí, že v textu není chyba. Jak tedy toto můžou napsat? Jisté to totiž rozhodně není. O výzkumech, které byly vykonány přímo v cirkusech jsem už psala. Dr. Marthe Kiley-Worthington mi v jednom dopise napsala: "They are in circuses where they are valued for who they are and can have extremely good and interesting lives with members of their own as well as other species, including humans who can learn from them."

Extremely good and interesting lives - to přece ukazuje, že nemusí být nespokojená, že? Nebo když o někom řeknete, že má nesmírně dobrý a zajímavý život, tak to znamená, že není spokojený? Vzhledem k tomu, že se NP stavěl k věci tak, že jeho článek rozhodně neobsahuje chyby, tak jsem chtěla vidět, odkud ta jistota je. Který z odborných terénních výzkumů vykonaných přímo v cirkusech došel k závěru, že zde zvířata nemohou být spokojená? Odpověď neposlali. A divila bych se, kdyby nějaký takový výzkum našli.

Asi vím, odkud toto mínění autorky pramení. Ostatně, podporuje to i poslední ze zpráv od NP, kde mne žádají, abych se s dotazy obracela již na Svobodu zvířat, protože vycházejí z jejich zdrojů. OK. Pokud ale někdo považuje zdroje Svobody zvířat za relevantní a je pak upozorněn, že to tak být nemusí, měl by si to sám ověřit a podle toho zaujmout postoj. To ověření není těžké. Já si ověřuju kde co. A ověřila jsem i všechny argumenty cirkusů. Vycházela jsem sice z jejich zdrojů, ale následně si ty informace vyhledávala svou vlastní cestou. Bod po bodu. Výsledky mé práce lze najít v mých článcích pod tématem výzkumy. 

Kdo neví, o co jde a ty dlouhé a podrobné články si nechce číst, může si prohlédnout alespoň krátké shrnutí na stránce blogu nazvané Argumenty. Jsou tam poznámky ke všem odkazům, které na svých webovkách Svoboda zvířat má.

Článek obsahuje spoustu dalších informací. Statistická data, sdělení o současné situaci. Obsahuje ale i tvrzení, která nejsou zcela v pořádku. Třeba to, že: "Ke cvičení zvěře jsou navíc často užívány kruté praktiky." 

Myslím, že právě toto nemá podklad a pokud je článek psaný obecně, tak je to přímo lež. V dobrých českých cirkusech kruté praktiky rozhodně neuvidíte. Ostatně, násilné metody jsou u nás zákonem zakázány už hodně dlouho. Stejně tak se u nás v cirkusech nesmí používat ankus. To je takový hák, používá se na manipulaci se slony. Třeba v zoologických zahradách je to ale povoleno. Osobně jsem viděla trénink v Humbertu a jak už jsem několikrát napsala: používají stejnou metodu, jakou používám já při práci se svým nemluvícím synem s těžkým mentálním postižením. Já tedy tuto metodu používám i při tréninku v rámci volnočasových aktivit. I v práci s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami. Zatím vždy měla (dříve nebo později) úspěch. Ostatně, tuto metodu uznává jako dobrou i Anna Bernátková v reportáži pro CNN Prima News. Takže Anně asi nejde o krutost, ale o důvod, proč jsou ta zvířata držena v lidské péči. A na to jsou názory různé.

V souvislosti s tímto chci zmínit také část, kde se píše, že: "Naše země se tímto vydává o krok blíže budoucnosti bez týrání zvířat a zneužívání jejich práv." Chce tímto snad autorka říci, že zvířata v cirkusech jsou týrána? Vypadá to tak. Ale když si to vezmeme do detailů: předkladatel návrhu František Vácha v pořadu 360 stupňů Pavlíny Wolfové řekl, že věří, že zvířata zde trápena nejsou:

Jednou věcí je názor autorky. Pokud nechce vidět zvířata v cirkusech, je to její věc. Nemusí tam chodit. Je spousta lidí, která vešla do špatného cirkusu a na základě toho pak všechny hodila do jednoho pytle. Ostatně, i já jsem měla tuto tendenci.  Pokud ale chce psát o cirkusech do časopisu, měla by o nich i něco vědět. Nebo jednoznačně koncipovat článek tak, aby bylo jasné, že se jedná jen o její vnitřní názor. Tak, jak je článek psán, se ale tváří, jako by pouze předkládal všechna fakta a jasnou věc. Relevantnost zdrojů Svobody zvířat jsem popsala. Každý si však může dohledat i další zdroje. Správně koncipovaný článek by pak měl obsahovat i informace ze zdrojů, které jsou opačného názoru. Chybí mi tu závěry studií, které byly realizovány přímo v cirkusech... Absence vyváženosti. To je to, co tomuto článku je třeba vytknout.

Co říct závěrem? Jedna ze zpráv od Nového Prostoru obsahovala otázku: "Proč tedy tolik států na světě divoká zvířata v cirkusech zakazuje?" 

Proč? Všechno je založeno na Harrisovi a jeho zprávách. Ty byly prvním "vědeckým důkazem," kterým politici přijali myšlenku, že cirkusy jsou pro zvířata, už ze své podstaty, špatné. Pak už to byl lavinový efekt. Povětšinou se se zprávou ani blíže neseznámí a prostě ji vezmou jako fakt. Nehloubají nad tím, jaká je metodologie, nezajímá je, kdo jsou lidé, kteří podepisují nejrůznější prohlášení. Když už se doslechnou, že by s Harrisem mohl být nějaký problém, uvěří tomu, že když ho univerzita vyloženě neobvinila a oficiálně nebyl vyhozen, ale pouze odešel do důchodu, tak je to vše v pořádku. Přitom pokud si nějaký článek najdete, tak je z jeho celkového obsahu jasné, o co jde. Vezměme si třeba tento příklad:

Článek jako takový upozorňuje na mnoho nesrovnalostí. Je v něm ovšem věta, že univerzita práci nezávisle vyhodnotila a nevidí potřebu dalšího zkoumání. Pokud udělám cherry picking a vytáhnu jen tu jednu větu, tak článek budu interpretovat jako důkaz, že s Harrisovými pracemi je vše v pořádku. Bez ohledu na to, že v celém článku jsou další tři obvinění, která poukazují na skutečnost, že zaujatost je zde dost do očí bijící. Tak na základě tohoto je v tolika státech zákaz...

Co je však ještě horší, než samotné zveřejnění tohoto článku? Chování Nového Prostoru poté. Neschopnost diskuze, skrývání a mazání příspěvků, blokování. Neschopnost vyjádřit se k tomu, zda to, že o někom napíšu, že má zubožená zvířata, používá kruté praktiky a obecně pak tvrdím, že brzy bude konec týrání (které se tu tedy asi děje?) nepodporuje šíření nenávisti k těmto lidem. Podle Nového Prostoru ne. Já si to nemyslím. Ale o tom až příště.