Logika pana senátora
Minule jsem psala, že o panu Chaloupkovi a jeho údajné odbornosti svědčí chyby nejen v jeho vyjádřeních v médiích, ale i v projevu. Po jeho vystoupení v Senátu mluvil senátor Herbert Pavera, který doslova řekl: "Dámy a pánové, pane ministře, po panu Václavu Chaloupkovi vystupovat je opravdu velmi složité, protože on je odborník na chov zvířat."
Tak jo, pojďme probrat projev pana senátora Chaloupka. Záznam můžete zhlédnout zde. Proberu ho ale postupně v podstatě celý, slova pana senátora budou barevně. A opět si klidně zaklikejte na odkazy:
Není to naše vina, že původně velice důležitá a potřebná zákonná norma dostala podobu jakési nepřirozené směsi sdružující několik základních nepříbuzných zákonů. Situace kolem množíren, drezury a klecových chovů slepic je sledována, diskutována a hodnocena nejširší veřejností. Proto si myslím, že každou tuto část bychom měli správně projednávat zvlášť.
S tím nelze než souhlasit. Svědčí o tom i fakt, že naprostá většina poslanců, kteří mi odpovídali na můj mail (týkající se pouze a jen cirkusů) odpovídala o slepicích. Totální chaos, řízený nátlak a nedostatek času na zjištění relevantních informací zapříčinil svoje.
Jsem si jist, že vztah lidí ke zvířatům se u nás v posledních letech změnil. Stále silnější je zájem o jejich život. Lidé jsou přesvědčeni, že živí tvorové mají svá práva. Vzhledem k tomu, že příroda, zvířata a ptáci jsou od dětství předmětem mého zájmu a že 2/3 života se jimi zabývám profesionálně, dovoluji si vám sdělit některé své názory, dlouholeté zkušenosti a také subjektivní pocity.
Ano, jedná se jen o názory, vlastní zkušenosti a pocity. Odborné vzdělání panu senátorovi chybí. I když většinu života strávil prací se zvířaty. K těm vlastním zkušenostem a schopnosti pana Chaloupka je aplikovat se ještě dostaneme.
Kolega, senátor Canov, vysvětlil, proč nesouhlasí se zákazem chovu z pohledu zemědělců nebo statistiků nebo našich sousedů. Domnívám se, že asi by nebylo dobré se přizpůsobovat tomu, co se dělá špatně. Jestliže v Severní Korey staví koncentráky, u nás je nebudeme dělat. Jestliže v Bělorusku mlátí na ulicích lidi, budu proti tomu, aby se to dělalo u nás. Jestliže v jiných zemích Evropy otravují zemědělci půdu Roundupem a dalšími jedy, budu pro to, aby u nás se to nedělo a snižovalo.
Jasně! Proč se řídit tím, co se děje v jiných státech? Máme vlastní suverenitu. Měli bychom jednat dle sebe. To, že je zákaz v cirkusech schvalován v jiných zemích ale několikrát jako důvod zmínili i naši poslanci. My nemáme vlastní rozum? Jsou naši zákonodárci jen poslušným stádem ovcí, co slyší na to, že někdo jiný to udělal? Aniž by šli do detailů a zjistili proč to udělal?
Klecový chov slepic je typickým příkladem týrání, které používáním nejrůznějších zdokonalení a metod vedoucích k co největšímu zisku je naprosto bezohledné k potřebám nešťastných, zdegenerovaných, domestikovaných zástupců hrabavých.
Za 3/4 století jsme z vesnických malochovů přes družstevní drůbežárny, větší chovy, velkochovy dospěli do situace, kdy nosnice se staly mechanismy v továrnách na vejce. To, že společnost umožnila svými zákony podnikatelům, aby s živými tvory zacházeli tak, jak se to děje dnes, je velkou chybou. Pokud mám pravdivé informace, je životnost slepice v kleci 7 měsíců. Někde se snůška stále upravuje umělým osvětlením tak, aby se zkracovala perioda dne a noci, slepice více nesly. Když se sníží produktivita slepic, likvidují se a dávají se k dalšímu zpracování.
Podle některých chovatelů lze zajistit srovnatelné snůšky při volném chovu, jen je třeba více pracovních sil pro sběr vajec, zatímco v klecích vejce sama se dokutálí k jedné či dvěma třídičkám, jinde je nutné je sbírat. Samozřejmě i volný chov má svá úskalí. Např. je ohrožen více virózami a nemocemi.
Mohu doložit, že volný chov má svá úskalí z vlastní zkušenosti, protože v létě loňského roku jsem koupil 20 mladých slepic, pustil je na zahradu, která má hektar a půl, je uprostřed lesa. Dnes jich máme 8, 12 jich odnesli jestřáb a liška, ale ty, co přežily, jsou odolné a určitě šťastné. Domnívám se, že jestli od klecových chovů ustupují chovatelé v Rakousku a Německu, přitom jejich trh nezahltila levná vejce z jiných států, půjde to s náležitou úpravou, přípravou, podporou ministerstva i u nás. Tuto kapitolu bych chtěl uzavřít otázkou. Zatímco kolega Canov se na to díval z pohledu zemědělců, já bych se chtěl podívat z pohledu slepic.
Čím se liší pocity vnímání nebezpečí nebo bolesti obyčejné slepice od papouška nebo páva, tedy ptáků, kteří jsou také po generace chováni v zajetí, proti slepicím mají obdiv i komfort?
Máme tu pasáž, která nemá s cirkusy nic moc společného. Až na jeden detail. Ta poslední otázka je totiž velmi důležitá. Dá se aplikovat i na cirkusy - čím se liší vnímání medvěda hnědého vyrůstajícího u pana Chaloupka od vnímání medvěda hnědého vyrůstajícího u pana Navrátila? Jinak teda to, že si pan senátor pořídil slepice a nezajistil jim bezpečí, je zase jiná kapitola.
Druhým velice diskutovaným tématem je existence množíren. Týká se to především malých psích plemen a bojových psů a některých vzácných koček. O některých množírnách se ví, existence jiných se tuší a povídá se o nich, ale je problém prokázat je a dostat do nich přístup. Pak přichází otázka, kam umístit zabavená nebo zadržená zvířata. Já jsem se s tím setkal v Plzni před rokem. Jak dlouho je nutné čekat, než opatření nabydou právní moci? Co dál? Není tajemstvím, že u nás existují další množírny, třeba velkých šelem, tygrů, lvů nebo medvědů, jejichž mláďata končí často v cizině. Nechci ani domýšlet, jaký je jejich další osud. V lepším případě končí v rukou amatérských a pochybných chovatelů.
Všude je něco špatného. Množírny budou i přes zákaz cirkusů. Ty totiž vedou dokumentaci a jsou pravidelně kontrolovány. Po zjištěních, která jsem uvedla v minulém článku pak za pochybného chovatele považuji i pana senátora. Proč? Mluvme jen o medvědech - 3x po sobě na sebe navázal medvíďata, naučil je dlouhým procházkám v přírodě, nahradil jim mámu. A 3x pak zásadně zasáhl do jejich psychiky, když je nedospělá opustil a najednou musela zcela změnit způsob svého života. Sám se vyjádřil, že od něj dodnes medvědi očekávají, že půjdou na procházku, že je každou svou návštěvou rozhodí. Tak proč to udělal opakovaně?
Jenom bych vám s dovolením uvedl takový příklad, kterého jsem byl před lety svědkem, když jsem byl na Slovensku, v Prešově. Oslovil mě jeden podnikatel, jestli bych nechtěl ochočeného jaguára. Samozřejmě že jsem projevil zájem, i když jsem věděl, že si ho nevezmu, chtěl jsem se na něj podívat. Vzal mě do své firmy, v prvním poschodí mezi záchody a schodištěm měl klec dva metry dlouhou, 1,5 metru širokou, 1,2 metru vysokou. V tom měl krásného 80kilového jaguára, černou formu. Díval jsem se a cítil jsem ten čpavek, který byl po celém baráku. Říkám tomu pánovi: Na co ho máte? A on říkal: Klidně si ho pohlaďte. Já říkám: Mám k cizím zvířatům ostych. Já se jich bojím. Nebojte se, podívejte, já jsem ho nechal upravit. Sáhl dovnitř, zvedl mu čelisti, říká: Já jsem mu nechal zbrousit špičáky. Ten jaguár nemá žádné zuby. Já mu říkám: Dobře, ale má ještě drápy. A on říkal: Ne, veterináři mu přetnuli ty šlachy, kterými ohýbá drápy, on vás nemůže chytit a zatnout do vás. Říkám: Na co ho máte? Říká: Heleďte, jsem motorkář. Každou neděli si vezmu černé oblečení, mám zlatý řetěz a obojek a jdu s ním na korzo. Kdybyste chtěl, ten obojek vám dám k tomu jaguárovi. Pánovi jsem vysvětlil, že kdybych si jaguára vzal, první cesta by byla k veterináři, abych ho nechal utratit. To je takový markantní příklad, ale rozhodně není ojedinělý.
Pan senátor uvedl otřesný případ, to je pravda. Zaměřme se ale hned na první větu. Stalo se to v České republice, kde jsou tyto zákroky na šelmách již dlouho zakázány? Ne. Máme tu příklad ze zahraničí. I když velmi blízkého polohou i historií. Pan senátor nějak zapomněl podotknout, že už v době projednávání novely by v České republice byl takový přístup k jaguárovi trestným činem. I cirkusy ve svých videích konstatují, že jednou z věcí, které veterinární správa pravidelně kontroluje, jsou drápy a zuby. Kdyby se ta příhoda stala u nás, ptala bych se, zda pan Chaloupek zasáhl i jinak než konstatováním, že by to zvíře nechal usmrtit. Mimochodem - opravdu jsou tyto zákroky pro zvíře trvale takovým utrpením, že by muselo raději zemřít? Tím tyto zákroky neobhajuji, to rozhodně ne. Jsem ráda, že u nás je toto dávno nelegální.
Jde mi tu spíše o právo toho zvířete na život. Je přetnutý sval a obroušený zub dostatečným důvodem pro myšlenku, že zvíře nemůže být šťastné a jen trpí? Budu se muset popídit, protože tímto si fakt nejsem jistá. Mnoho lidí třeba nemá nohu. Ostatně i zvířata občas mají protézy. A přesto je chladnokrevně neutratili a tak žijí šťastný život. Jsem ovlivněná svým synem, který se s postižením již narodil. Podle psychologů i pedagogů je to ale veselý a šťastný chlapec. Nemluví - ale je šťastný. Nedokáže vylézt ani na malou skalku. Teda, nahoru možná jo. Ale dolů mu to jaksi nejde - ale je šťastný. Nesmí jít nikam jen tak svobodně a sám - ale pořád je šťastný...
Chovu laboratorních zvířat nerozumím, proto se jím nebudu zabývat. Musím vám říct, že k němu mi nepřišel ani jeden mail. To je zvláštní. Tak se dostávám k části, která podle mého názoru je nejvíc kontroverzní, týká se zákazu drezury zvířat.
Postihuje především cirkusy a s nimi další činnosti. Je asi nejvíc komentována veřejností.
No, já bych řekla, že nejvíce komentované byly slepice. O cirkusech média relativně mlčela, spousta lidí dodnes ani neví, jaký zákaz Parlamentem ČR prošel.
Přiznám se, že jako dítě jsem měl cirkus strašně rád, přitahovala mě vůně manéže i výkony předváděných zvířat, později i artistek tedy. Cirkusy mají u nás obrovskou tradici. Rodiny cirkusáků mají historii sahající až do 19. století. Je to taková zvláštní sorta lidí, přivyklých k jinému životu, s vlastním vyjadřováním i zvyky. Mnozí jsou často specialisté, kteří si cirkus bez drezury a velkých šelem, slonů a koní, nedokážou představit.
Jako dítě měl pan senátor cirkusy rád? Však jo, proto je nutné následujícím generacím tento kontakt se zvířaty odejmout 🙈. Co na tom, že emeritní profesor Ted Friend zjistil, že většina opravdových ochránců zvířat se pro tuto činnost nadchla právě po kontaktu s cirkusovými zvířaty? (chcete-li ve videu jen tuto část vyjádření, tak začíná v 1:21, lze zapnout české titulky)
Logika je logika, že?
To, že jsou mnozí cirkusáci specialisté na chov šelem i jiných zvířat je fakt. Marthe Kiley-Worthington ve své knize uvádí, že zažila okamžik, kdy zoologická zahrada potřebovala transportovat slona. A byla nucena si k tomu přizvat cirkusáky, protože bez jejich pomoci to prostě a jednoduše nezvládli.
Tito lidé nemusí regulovat počet samců ve lví smečce (hezké pojmenování pro prosté zabíjení sotva narozených lvíčat, že?) Umí to zařídit tak, aby ta smečka v klidu fungovala i s více než dvěma samci. Mimochodem, tito lidé také neříkají, že se bojí do výběhu za svými medvědy, jen proto, že už jsou ti medvědi velcí a mohla by vzniknout šarvátka.
 |
Já jsem jich mnoho poznal osobně, musím vám říct, že mají zvířata opravdu rádi, ale tím svým způsobem. Jenže jejich svět je dnes přežitý a těžko pochopitelný a akceptovatelný.
Tak to je onen odborný názor? Je přežité něco, co je hojně navštěvované diváky a dokáže se uživit i bez dotací? Dokonce i v pandemii? Byla jsem nedávno v Prostějově v Humbertu. Na představení i v zázemí. Bylo tam živo i během dne. Vlastně nebyl okamžik, kdy bychom ve zvěřinci nepotkali nějakou jinou skupinku návštěvníků. Večer fronta lidí. A úžasná atmosféra. Jestli takto vypadá něco, co je přežité, tak prohlašuji za přežitek i přípravné hokejové utkání před sezónou. Tam těch lidí možná bylo i méně.
Je svět cirkusáků těžko pochopitelný? Ano, je. Kdo z nás s elánem ráno co ráno vstane, obstará téměř stovku zvířat, zatrénuje si a večer co večer ze sebe vydá téměř všechnu energii neuvěřitelnými artistickými výkony? Kdo z nás je ochoten bydlet co dva týdny někde jinde? A já třeba nikdy nepochopím, jak někdo může žít bez prostorné vany napuštěné horkou vodou. Jako jo, týden až dva. Ale od jara do zimy? A to ani nemluvím o neustálém bourání a stavění cirkusu. Namáhavost této práce potvrzují brigádníci, kteří si to na vlastní kůži vyzkoušeli. Jeden psal, že se z toho regeneroval dva dny. Tou dobou už se ale cirkusák chystá na další představení, únava - neúnava. Však jak takové bourání vypadá je možné zhlédnout na videích Cirkusu z vozíku.
O způsobu lásky ke zvířatům jsem se zmiňovala už minule. To už nehodlám komentovat.
Co přesně ale není na životě cirkusáků akceptovatelné? To, že neustále cestují? To, že chovají zvířata? Je odpovědí další část projevu?
Já jsem pro zákaz předvádění šelem, tlustokožců i lidoopů, v cirkusech. Příčí se mi nucení zvířat do nepřirozených výkonů a akcí jen pro pobavení ve nebo pro dokazování toho, co si člověk může k nebezpečným zvířatům dovolit. Vadí mi, že je zesměšňována a ponižována sama osobnost zvířat jen pro zábavu lidí.
Tak to, že se vám něco příčí, opravdu není dostatečným důvodem pro všeobecný zákaz. Pokud těch lidí bude dostatek, pak budou mít cirkusy existenciální problémy a sami to změní. Ostatně, řekla bych, že právě proto již není vidět přísné práskání bičem a pečlivě secvičené skoky, ale spíše hra a vzájemná spolupráce. Protože to je to, co chce současná společnost - vidět spolupráci, hravost, psychicky nezlomená a vitální zvířata. Ostatně, i Marthe Kiley-Worthington uvádí, že je to otázkou vkusu (přímo o tomto se ve videu mluví v čase od 4:55). To už se ale také opakuji po několikáté. Prostě: když se vám to příčí, tak tam nechoďte.
A pojďme do detailů, já tedy nejsem odborník, ale něco už vím. I s pomocí opravdových, vystudovaných a uznávaných odborníků na welfare a chování zvířat:
Nucení zvířat do nepřirozených výkonů - ehm. Již předchozí verze tohoto zákona zakazovala nepřirozené triky. Vše muselo odpovídat fyziologii těch zvířat. To, že jsou zvířata v dnešní době vyloženě nucena, to pan odborník vycucal ze kterého prstu? Ano, ta zvířata jsou k vystupování vedena. Tak jako my vedeme děti k vystupování na besídkách, třeba. Pakliže ale nechtějí, nenutí je. No tak holt ten den neuvidí divák devět lvů, ale třeba jen šest. Majitel a trenér zvířete pozná, kdy nemá svůj den a nechce se mu. A rozumný člověk to neláme přes koleno. Páč pak by mohl mít taky zlámaný vaz. On takový medvěd, tygr nebo lev má celkem sílu. A když ho nutíte k něčemu, co nechce, tak se pak k němu určitě nebudete v klidu otáčet zády, ne? Však i Marthe Kiley-Worthington ke konstatování poslance Váchy, že se zvířat nikdo neptá, říká: "They do ask the animals, If the animals can make choices as they can, they either come into the school room/ring to learn or they dont, and provided they take part willingly in the teaching, there is no reason to assume it is harmful, and that they do not hurt themselves or anyone else. This can be regulated and monitored. After all not all children like going to school every day." Takže, terminologicky vzato - pokud někoho do něčeho nutím, tak trvám na vykonání té činnosti i přes jeho odpor. No a když můj postoj ten někdo respektuje, tak tomu nemůžeme říkat nucení. Ještě víc do detailu? Vás váš tatínek donutil ke studiu lékařství. Tlačil na vás takovým způsobem, že jste ho poslechl. Ale dobrovolně byste se pro to sám nerozhodl. A proto jste obor také nedostudoval... Když ale vezmu obor, který jste vystudoval. Správný odborný termín pro to, co se v dobrém cirkuse při cvičení se zvířaty děje, není nucení, ale motivace. Jako vystudovaný pedagog a odborník na tyto záležitosti vám pan Chaloupek určitě vysype z rukávu obrovské množství informací o motivaci a motivu. To je totiž pedagogický základ. Na tom celá výchova a vzdělávání staví. Pozitivní motivace je to, co je třeba hledat. Souvisí to s odměnou. S trestem pak souvisí negativní motivace (to jako když tomu medvíděti dáte facku, když udělá něco, co nemá). Negativní motivace je legislativně zakázána už dávno. Možná bych mohla zjistit, jestli ji pan senátor nepoužil v době, kdy to bylo zakázáno 😉
Co je myšleno tím dokazováním toho, co si člověk může ke zvířatům dovolit? Jakože nám ukazují, že je potřeba je respektovat a pak je možné s nimi spolupracovat? Co je na tom špatného? Mně hodně vadí to, co jste si vy dovolil k Agátě, Martinovi a jejich matce. Pěkně jste jim dokázal, že je můžete oddělit i když je jejich soužití v pořádku...
Zesměšňování a ponižování.... - to jsou hesla Svobody zvířat, že? Fajn. Já jsem ale v cirkuse neviděla ani jedno zesměšňované nebo ponižované zvíře. Však vy jste tam jako dítě také chodil rád pozorovat výkony těch zvířat. Úžasné vidět, jakých dovedností jsou schopné, že? Také je kvůli tomu obdivuji. Už jste někdy cítil obdiv k někomu, kdo je zesměšňován a ponižován?
Nevyhovující je i prostředí, v němž jsou zvířata chována a především přepravována. Přesto bych se přimlouval za to, aby zákaz drezury v cirkusech byl pozvolný, aby bral ohledy i na drezéry a chovatele, kteří se zvířaty žijí, mají k nim citový vztah, tak často vlastně patří zvířata do jejich rodin. Bude to ohleduplné i k cirkusovým zvířatům.
Tak a teď tedy kde je to odborné zdůvodnění? V čem přesně je to prostředí nevyhovující? Když tedy tento člověk platí u kolegů za odborníka, neměl to být on, kdo odborně zhodnotil, v čem přesně je ten problém? Asi měl. Ale ono je tu opět jen holé konstatování bez argumentace. To jako když to říká vystudovaný učitel výtvarky, tak je to nutně fakt? Podle názorů etologů a welfaristů, kteří do cirkusů nechodili jen na návštěvu, ale udělali tam opravdu dlouhodobý výzkum, tomu tak není. Za splnění mnoha podmínek. Není ale problém ty podmínky dodržovat. Však dobré cirkusy to také dělají. A úkolem legislativy je ty podmínky vymezit a zajistit jejich dodržování. Úplný zákaz něčeho, co ze své podstaty neubližuje, je zbavením se zodpovědnosti za kvalitní nastavení pravidel.
A v čem přesně je nevyhovující přeprava těchto zvířat? Zde si dovolím použít přímo slova pana senátora, která použil poté, co byl v rozhlasovém pořadu dotázán, zda medvědy cestování bavilo: " Já si myslím, že jo. Jak je znám, tedy nebo jak jsem měl možnost je poznat, tak myslím si, že je to bavilo. A pro mě, když si vzpomenu na to cestování, my jsme původně jsme je vozili v kufru, u auta. A když jsem točil třeba v Plzni, tak nebo tady kolem Plzně, tak jsme je měli v kufru. Ale pak jsem měl přívěs, ještě od minulých medvědů a ten když jsme otevřeli, a oni tam vždycky naskákali, my jsme je nakrmili, dali jsme jim napít. No a jeli jsme. Když jsme přijeli na místo, ten přívěs byl jako brloh, pro ně, že jo. Byli, oni tam odpočívali v tom a když jsme přijeli na místo, tak jsme otevřeli tu střechu a to je pro mě právě ten pohled, když oni vystrčily ty hlavy, teďko se rozhlíželi kde jsou, pak vylezli no a vyrazili jsme někam na cestu. Takže... Nevadilo, 100% vím, že jim to nevadilo." Odkaz na rozhovor jsem dávala už minule, ale můžete si ho poslechnout znovu. Tato slova začínají ve 33. minutě.
Tak. A teď to pojďme trochu rozebrat. Kufr auta rozhodně nehodlám komentovat, nechci se rozčílit víc, než je nutné. Z rozhovoru je ale jasné, že medvědy pana Chaloupka cestování bavilo. Rádi se rozhlíželi po novém prostředí. Vozil je v přívěsu. Podle toho co říká, to nebyl pro zvířata problém, podle něj ho měli jako brloh. Takže cestování (kterého si za svoje mládí užili až až) je bavilo a nestresovalo je. Jen je škoda, že tahle zábava pro ně už není možná. Já taky byla zvyklá cestovat. A řeknu vám, na konci nouzového stavu už mě pěkně svědil zadek a nutně jsem potřebovala někam vyjet. Tak já už vyjela. Chaloupkovi medvědi mají smůlu. Doživotně.
A teď si zkusíme zabrousit k jiným medvědům. Psala jsem už výše, že je tu možnost srovnání s medvědy pana Navrátila. To jsou cirkusoví medvědi. Také hodně cestují. Nechodí na dlouhé procházky, ale mají možnost co chvíli zkoumat nové pachy. Místo procházek mají jiné aktivity. A každý chovatel ví, že když přiveze své zvíře do nového prostředí, tak zvíře ožije a jde zkoumat. Zaměstná tím mozek, zabaví se. Medvěd asi hlavně bude čichat pachy, čich má totiž extrémně vyvinutý. Ale o tom pan senátor v projevu nemluvil. On mluvil o nevyhovujícím prostředí, ve kterém jsou zvířata přepravována.
Víte, v čem jsou přepravováni medvědi z Cirkusu Humberto? V návěsu. Schválně jsem se na něj šla včera znovu mrknout. Všichni medvědi v něm v okamžiku našeho příchodu pospávali. Po chvíli se někteří vydali zkoumat výběh, vykoupat se, pohrát si. Pak zase zalezli a rozplácli se uvnitř. Markýza za sebou opět pečlivě zavřela 😁 Evidentně je to pro ně prostor pro relaxaci a pobývají tam rádi. Asi ten návěs teda bude o hodně větší než přívěs (větší prostor = horší prostor???) , kterým byla přepravována medvíďata pana Chaloupka. Ale ve své podstatě ten prostor přijímají medvědi asi stejně...
Pane senátore, vycházím z vašeho vlastního rozhovoru v rozhlase.... odborně vzato... vašim medvědům přeprava v přívěsu vyhovovala, nevadila jim a cestování je bavilo. Ale medvědům pana Navrátila to samé nevyhovuje???
Tak teď nevím. Někdo tu někdy lhal. Protože jinak je to logika sama - moje děti milují cestování. Cestují hodně a od malička. V pátek jsme se vrátili ze čtyřdenního výletu. Měli jste vidět, jak mi synátoři ožili sotva jsme dojeli do hotelu. A jak i ten mentálně postižený klučina běžel každé ráno radostně SÁM obout boty, když poznal, že jdeme do auta a jedeme zase někam pryč. Měla bych ale popřemýšlet, jestli by se takové cestování s dětmi nemělo zakázat sousedce. Oni totiž nejezdí na akční výlety, ale vyvalí se někde u vody. Koupou se, zahrají si tam volejbal, vyblbnou se na pláži. Jsou tam celý den. A z tohoto důvodu je pro ně přeprava v autě určitě špatná.
...... Ne, nebojte se, ještě jsem úplně nezblbla. Jen aplikuji logiku a odbornost pana senátora do praxe 👌
Tímto excelentní projev pana senátora Chaloupka nekončí. Já ale pro dnešek skončím. Pokračování příště (odkaz zde). Teď si dejte relax. Třeba sedněte do nějakého prostředku osobní přepravy a vydejte se změnit místo pobytu. Je to pro mozek a celkovou psychickou kondici posilující, nebýt pořád na jednom fleku...
Komentáře
Okomentovat